Slovo života – srpen 2017

„Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává.“ (Ž 145,9)

Tento žalm je chvalozpěvem oslavujícím královskou moc Hospodina, který vládne veškerým dějinám: je věčná a majestátní, ale ukazuje se ve spravedlnosti a dobrotivosti, takže se podobá spíše blízkosti otce než moci diktátora.

Bůh je hlavním hrdinou tohoto hymnu, který odhaluje jeho nesmírnou dobrotu podobající se mateřské něžnosti: Bůh je milosrdný, slitovný, mírný v hněvu, velkodušný v lásce, dobrosrdečný ke všem...
Boží dobrota se projevovala vůči izraelskému národu, ale rozšiřuje se i na všechno, co vzešlo z jeho stvořitelských rukou, tedy na všechny lidi i na celé stvoření.
V závěru tohoto žalmu autor vyzývá všechny živé tvory, aby se připojili k tomuto chvalozpěvu, a tak rozmnožili jeho poselství v harmonickém vícehlasém chóru:

„Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává.“

Sám Bůh svěřil stvoření pracovitým rukám muže a ženy jako otevřenou „knihu“, do níž je vepsána jeho dobrota. Oni jsou povoláni, aby spolupracovali na Stvořitelově díle a aby k této knize přidávali stránky plné spravedlnosti a míru – tak budou postupovat podle Božího láskyplného záměru.

Bohužel však okolo sebe vidíme mnoho ran, kterými trpí nejen lidé, často bezbranní, ale i životní prostředí. Je to důsledek lhostejnosti mnohých i egoismu a nenasytnosti těch, kdo zneužívají obrovské přírodní bohatství jen kvůli vlastnímu prospěchu na úkor společného dobra.

V posledních letech se v křesťanském společenství prosazuje citlivost a respekt ke stvoření. V této perspektivě můžeme připomenout množství apelů autorit, které vyzývají, abychom vnímali přírodu jako zrcadlo božské dobroty a dědictví celého lidstva.

Takto se vyjádřil ekumenický patriarcha Bartoloměj I. ve svém poselství pro loňský Světový den modliteb za péči o stvoření: „Je zapotřebí neustálá bdělost, formace a vyučování, aby byl jasný vztah mezi současnou ekologickou krizí a lidskými nezřízenými touhami, (...) jejichž důsledkem a plodem je právě krize životního prostředí, v níž se nacházíme. Jediným východiskem je návrat k prastaré kráse (...) střídmosti a askeze, které mohou vést k moudré péči o přírodní prostředí. Zvláště nenasytnost v situaci, kdy jsou naše materiální potřeby uspokojeny, s jistotou přináší duchovní bídu člověka a potažmo i ničení životního prostředí.“

Papež František zase napsal v dokumentu Laudato si´: „Péče o přírodu je součástí životního stylu, jenž zahrnuje schopnost žít společně a ve společenství. Ježíš nám připomínal, že máme Boha jako našeho společného Otce, a to nás činí bratry. Bratrská láska může být pouze nezištná. (...) Tatáž nezištnost nás vede k lásce a k přijetí větru, slunce nebo mraků, ačkoli se nepodřizují naší kontrole. (...) Musíme znovu pocítit, že se vzájemně potřebujeme, že neseme zodpovědnost jedni za druhé a za svět, že se vyplatí být dobrými a čestnými.“

Využijme tedy chvil, kdy nejsme zaměstnáni prací, využijme všech příležitostí, které máme během dne, abychom obrátili zrak k výšinám nebe, k majestátu hor a k nesmírnosti moře nebo třeba jen k malému stéblu trávy, které vyrašilo u silnice. To nám pomůže rozpoznat velikost Stvořitele, „milovníka života“, a objevit kořen naší naděje v jeho nekonečnou dobrotu, která vše objímá a doprovází.

Zvolme si pro sebe a pro svoji rodinu střídmý životní styl, který respektuje potřeby životního prostředí a který zohledňuje potřeby druhých, abychom se obohatili láskou. Sdílejme přírodní bohatství a plody své práce s našimi chudšími bratry a buďme svědky plnosti života a radosti tím, že se staneme nositeli něhy, dobrosrdečnosti a smíření v našem okolí.

Letizia Magri