160606 AZIR SELMANIDne 17. dubna 2016 zemřel Azir Selmani – původem z Kosova, první muslim v Makedonii, který přijal za svou spiritualitu Hnutí fokoláre.

Azir Selmani se narodil 9. 5. 1943 v Kosovu. Byl učitelem, ženatý, měl tři děti. Byl prvním muslimem, který ve Skopje přijal spiritualitu Hnutí fokoláre. Do Makedonie se musel přestěhovat z politických důvodů.

Vypráví: „V roce 1990 jsem měl plnou třídu muslimů. Pouze jeden z nich byl katolík. Měl jsem dojem, že je potřeba ho chránit. Na znamení vděčnosti mě jeho rodiče pozvali na Mariapoli do Slovinska. Když jsem byl s nimi, kladl jsem si otázku: Co je to za lidi? Zkoušel jsem více otevřít své srdce a láska mě postupně proměnila. Poslední den jsem si dodal odvahu a před sálem 300 lidí jsem svědčil, že jsem se skrze ně setkal s láskou, s Bohem jediným, Všemohoucím. V Božím světle jsem viděl svou minulost plnou chyb. Bylo mi líto všech generací žáků, kterým jsem vysvětloval, že největší silou ve světě je síla atomová. Nyní jsem byl přesvědčen, že touto silou je láska. Postupně se přede mnou otevíral nový život. Začal jsem číst korán a poznávat Boha. Snažil jsem se o svůj objev rozdělit s kolegy a přáteli a brzy nás bylo asi dvacet muslimů, kteří jsme chtěli být v kontaktu s hnutím.“

Azir otevřel svůj dům pro setkání, byl vždy ochoten k dialogu a ke svědectví. Překládal texty Chiary Lubichové pro albánské přátele. Manželské páry, které byly osloveny životem Azira a Behije, jeho ženy, se ve svých těžkostech obracely na ně. Oba je s moudrostí a s citem provázeli až ke smíření.

Azir a Behije se zúčastnili různých národních i mezinárodních mezináboženských setkání. Během kterých Azir navázal vztahy jednoty a přátelství s lidmi z celého světa. V Římě se také osobně seznámil s Chiarou. Následně jí napsal několik velmi hlubokých dopisů. V jednom dopise píše: „Během posledního Ramadanu jsem pozorně četl korán a evangelium. Jsem stále více přesvědčen, že islám a křesťanství ukrývají společný poklad, který je třeba objevit skrze dobrou vůli a lásku.“

V roce 2007 pohotově odpověděl na Chiařino pozvání, aby s Chiarou a mezi muslimy uzavřeli pakt vzájemné lásky „tak, aby bylo možné zakusit Boží přítomnost mezi námi. A on nás povede na cestě jednoty.“

Azir, při pohledu na účinky odvážného a bohatého dialogu a společenství v hnutí, dosvědčuje: „Mohu říci, že se Chiařin sen realizuje.“ Nikdy se nespokojil s průměrností a z rozdílnosti neměl strach. Naopak ho překonával s přesvědčením, že všude najde semeno Pravdy. U příležitosti mezináboženského sympozia, které proběhlo v Římě v roce 2014, měl Azir možnost se osobně setkat s papežem Františkem: „Splnil se mi životní sen“, říká šťastný.

V posledních šesti měsících bojoval Azir s vážnou nemocí. Nikdy nepřestal žít pro jednotu. Měl výjimečnou vnímavost pro druhé. Nikdy neodepřel žádnou návštěvu, která se pokaždé stala posvátným momentem. Jeho slova o svobodě, o podstatě, o věčnosti, o pravdě: hodnoty, které stále upřímně hledal – zůstávala navždy vryta v srdcích těch, kdo ho obklopovali.

Tento „mistr dialogu“ s hlubokým pohledem a rozsáhlými horizonty, se svou duší plnou poezie, nám zanechal mnoho dopisů, básní o milosrdenství, o P. Marii v islámu a také o společných bodech islámu s křesťanstvím.

Převzato www.focolare.org