Drazí bratři a sestry, vítejte!
Zdravím kardinála Farrela, vaši prezidentku Dr. Margaret Karramovou, spoluprezidenta P. Jesúse Morána, členy Generální rady, delegáty z geografických zón a vás všechny. Jsem vám vděčný, že jste přišli, protože slavíte 80. výročí založení Hnutí fokoláre, známého také jako Dílo Mariino. Děkuji vám!
Kryje se se dnem, kdy se Boží služebnice Chiara Lubichová rozhodla zcela zasvětit Pánu. Z vnuknutí, které dostala v naprosto běžné životní situaci, když šla nakupovat pro svou rodinu, vzešel radikální akt sebedarování Bohu jako odpověď na jeho volání, které líbezně a silně cítila ve svém srdci. Bylo to 7. prosince 1943 v Tridentu, na vrcholu války; v předvečer slavnosti Neposkvrněného početí se Mariino „ano“ stalo Chiařiným „ano“ a vyvolalo duchovní vlnění, které se rozšířilo po celém světě, aby všem řeklo, že je krásné žít evangelium skrze jedno prosté slovo, jímž je jednota. Jednota však znamená také harmonii, harmonickou jednotu.
Během těchto osmdesáti let jste se zasloužili o to, že toto poselství zaznělo mezi mladými lidmi, komunitami, rodinami, osobami zasvěceného života, kněžími a biskupy, ale také v různých společenských prostředích: od světa vzdělávání po ekonomiku, od umění a kultury po informace a média, a zejména v oblasti ekumenismu a mezináboženského dialogu. Stali jste se tím aktivním nástrojem velkého rozkvětu děl, iniciativ, projektů a především různých „znovuzrození“, obrácení, povolání, životů darovaných Kristu a našim bratřím a sestrám. Za to všechno dnes chceme vzdávat díky Bohu.
V únoru 2021 jsem ve svém projevu na vašem Generálním shromáždění zdůraznil tři postoje, které jsou důležité pro vaši cestu: žít své charisma s dynamickou věrností, přijímat krizové okamžiky jako příležitost k dozrávání a vtělovat důsledně a realisticky spiritualitu (viz projev, 6. února 2021). Žít spiritualitu. Chci je dnes připomenout, abych vás povzbudil k jejich prožívání a prosazování ve třech směrech: v církevní zralosti, věrnosti charismatu a závazku k míru.
Církevní zralost. Vyzývám vás, abyste pracovali na tom, aby se stále více uskutečňoval sen o plně synodální a misijní církvi. Začněte u svých společenství a pěstujte v nich styl spoluúčasti a spoluzodpovědnosti, a to i na úrovni řízení. Ať v nich vzrůstá „fokoláre“ a šíří se kolem nich atmosféra vzájemného naslouchání a rodinné vřelosti, v níž se vzájemně respektujeme a pečujeme jeden o druhého, se zvláštní pozorností k těm slabším a těm, kteří nejvíce potřebují podporu. Za tímto účelem bude pro vás užitečné jít cestou vzájemné účasti a konzultace na všech úrovních a věnovat zvláštní pozornost komunikaci a upřímnému dialogu.
Pokud jde o druhý směr, věrnost charismatu, rád bych vám připomněl některá slova vaší zakladatelky: „Těm, kdo tě následují, zanech pouze evangelium. Pokud to učiníš, ideál jednoty zůstane zachován […]. To, co zůstává a vždy zůstane, je evangelium, které nepodléhá zubu času“ (Ch. Lubichová, in La Parola di Dio, Řím 2011, str. 112-113). Zasévejte prosím jednotu tím, že budete přinášet evangelium, aniž byste nikdy neztráceli ze zřetele dílo vtělování, které chce Bůh nadále uskutečňovat v nás a kolem nás skrze svého Ducha, aby byl Ježíš radostnou zvěstí pro všechny, nikoho nevyjímaje, a „aby všichni byli jedno“ ( Jan 17,21).
A tak se dostáváme ke třetímu směru: závazek k míru, který je dnes tak důležitý. Po dvou tisíciletích křesťanství má totiž touha po jednotě v mnoha částech světa stále podobu mučivého volání, které si žádá odpověď. Chiara ho zaslechla během tragédie druhé světové války a rozhodla se obětovat celý svůj život, aby se tento „Ježíšův testament“ mohl uskutečnit. Dnes je svět bohužel stále zmítán mnoha konflikty a nadále potřebuje dělníky bratrství a míru mezi lidmi a národy. Chiara řekla: „Být láskou a šířit ji, to je všeobecný cíl Díla Mariina“ (Vigilie Letnic, náměstí sv. Petra, 30. května 1998). Být láskou a šířit ji: to je hlavní cíl. A my víme, že jen z lásky se rodí plody míru. Proto vás žádám, abyste byli svědky a tvůrci míru, který Kristus dosáhl svým křížem tak, že porazil nepřátelství. Pomyslete na to, že od konce druhé světové války až dodnes války neskončily. A my si drama války neuvědomujeme. S něčím se vám svěřím. Když jsem v roce 2014 jel do Redipuglie na sté výročí vypuknutí první světové války a viděl jsem ten hřbitov, plakal jsem a plakal. Tolik zkázy! A každého druhého listopadu jdu na nějaký hřbitov, naposledy na hřbitov Commonwealthu, a sleduji věk vojáků: 22, 24, 18, 30 let… Všechno zlomené životy. Kvůli válce. A válka nekončí. Ve válce všichni prohrávají, všichni. Získávají jen výrobci zbraní. Kdyby se rok nevyráběly zbraně, mohlo by se ve světě skoncovat s hladem. To je strašné. Musíme se nad tímto dramatem zamyslet.
Než skončím, chtěl bych učinit ještě jednu výzvu, která je vhodná v tomto adventním čase. Je to výzva k bdělosti. Nástraha duchovní světskosti na nás číhá stále. Je proto nutné, abyste i vy uměli reagovat rozhodně, důsledně a realisticky. Nezapomínejme, že nedůslednost mezi tím, co říkáme, že jsme, a tím, co skutečně jsme, je to nejhorší křivé svědectví. Je to nedůslednost. Buďte prosím opatrní. A lékem je vždy se vracet zpět k evangeliu, ke kořenům naší víry a ke kořenům vašich dějin: k evangeliu pokory, nezištné služby a prostoty. A líbí se mi vždy pamatovat na to, že vy jste velmi blízko Božímu tajemství, čtyřem Božím tajemstvím. Bůh nemůže rozumět čtyři věcem: neví, kolik je kongregací sester; co si myslí jezuité; kolik peněz mají salesiáni; a čemu se smějí fokolaríni!
Drazí bratři a sestry, jak jsme již připomněli, jste Dílem Mariiným. To Ona vás provázela po celých osmdesát let a dobře víte, že s tím nikdy nepřestane. Kéž je tedy Panna z Nazareta zdrojem vaší útěchy a síly, abyste byli apoštoly jednoty ve službě církvi a lidstvu. Díky za to, čím jste a co děláte! S důvěrou pokračujte ve své cestě. Ze srdce vám žehnám. A prosím vás, nezapomeňte se za mě modlit. Děkuji vám.
