Organizátoři 39. konference cyklu Člověk a média se rozhodli pro třaskavé téma: kulturní války. Odkud se tento poměrně nový fenomén vzal? Jak přispívá k polarizaci společnosti, které jsme svědkem od jisté doby? Jakou roli v tom hraje internet a sociální sítě?

     Uvedení do problematiky se ujal filosof Daniel Kroupa. Vysvětlil, že tento pojem není až tak nový, jak se nám jeví. Jeho původ se váže k vládě německého kancléře Otta von Bismarcka (1815-1898), který rozpoutal boj proti vlivu katolické církve, známý jako Kulturkampf. Někdy v 90. letech 20. století začal v USA sílit spor o důležité hodnoty jako je rasismus, sexuální a genderová identita, postavení žen, potraty a další. Subjekty tohoto střetu se zjednodušeně označují jako liberálové a konzervativci a pojem kulturní boj v tomto kontextu znovu ožil.

     Liberálové či „progresisté“ častěji patří mezi lidi vzdělané a bohaté a na rozdíl od konzervativců či „reakcionářů“ bývají obvykle ve svých postojích aktivnější a tvůrčí. Jejich myšlenkovým základem je marxismus, i když různým způsobem modifikovaný a transformovaný, zejména po pádu komunismu ve východní Evropě.

     Jedna věc nicméně těmto marxistům zůstala, a to je bytostná averze ke kapitalismu, který ztotožňují s liberální demokracií. Už nemluví o revoluci, ale o radikální sociální změně, a kvůli zklamání z dělnické třídy, která přestala být hlavní silou pro změnu, přišli s myšlenkou, že takovou silou by mohla být jakási aliance utlačovaných menšin: rasových, etnických, sexuálních apod.

     Druhým činitelem, který napomohl vzniku kulturních válek, je určitý obrat filosofie, k němuž došlo ve 20. století, nazývaný lingvistický. Zjednodušeně řečeno, naše myšlení je určováno jazykem. Z toho plyne, že k dosažení společenské změny je třeba náprava jazyka, jejímž výsledkem je politická korektnost, pronikající do veřejného života. Zavazuje k používání jen těch výrazů, které ukazují, že jsme „na straně pokroku“.

     Třetím faktorem je zhroucení jednotícího „velkého příběhu“ dějin a nástup postmodernismu, který popírá klasickou teorii pravdy založenou na bezprostředním vztahu mezi věcí a myšlenkou. Podle tohoto přístupu je pravda vždy situační: je obtížné rozlišovat mezi pravdou a nepravdou, mezi informací a dezinformací, mezi faktickým a nefaktickým, protože vlastně všechno závisí na kontextech, souvislostech a podobně. Z tohoto myšlenkového pozadí potom vyrůstají různá hnutí, která se dnes prosazují jako klíčová.

     Datový analytik Josef Šlerka, druhý referující, se pokusil na daný fenomén pohlížet z jiného hlediska. Zdůraznil především důležitost osobní identity každého jedince, která je pro něj nedotknutelná. Existenciální tlak na tuto identitu bývá zneužíván cílenou sugescí, že mizí „starý dobrý svět“, jemuž člověk rozumí, a nastupují změny, jimž nerozumí nebo je nechce. To se stává prostorem pro šíření nálad směřujících k rozvratu. Typickým příkladem je podle něj ruská propaganda využívající problematiku genderu, aby zpochybnila západní hodnotový systém.

     Publicistka a spisovatelka Alexandra Alvarová, připojená on-line z Bostonu (USA), se zabývala zejména rolí internetu a komentovala silně polarizovanou severoamerickou realitu. Podle ní největším problémem je, že majitelé internetových sítí nejsou právně zodpovědní za přenášený obsah a disponují obrovskou nekontrolovatelnou mocí pramenící z množství získaných osobních dat, jež mohou být využívána k umělému vytváření obrazu skupinového nepřítele.

     Dvouhodinová konference pochopitelně nedokázala odpovědět na všechny otázky, které klade tento složitý fenomén. Vnímavému člověku však mohla napovědět, že nejlepší obranou proti tomu, aby se nechal vmanipulovat do jedné z mnoha forem kulturních válek a stal se nechtěně jejich obětí, je používat dar zdravého rozumu: být pevně hodnotově zakotven, ale neuzavírat se do příliš úzkého zorného pole vidění skutečnosti.

Jiří Kratochvíl

 

Nové město 10/2022

Pin It on Pinterest

Share This