Cesta Margaret a Jesuse po Asii – Australie

Milí všichni,

dorazili jsme do australské fáze této cesty, na kontinent, který nám otevřel dveře k novému a mimořádnému kulturnímu bohatství a k rozmanité a multikulturní rodině Hnutí fokoláre. Toto aggiornamento je dílem Tommyho Hartmanna, ženatého fokolarína, který žije nedaleko Wellingtonu na Novém Zélandu.

Přeji vám příjemné čtení a příště  na shledanou při poslední etapě cesty v Indonésii!

Stefania Tanesini

S RODINOU HNUTÍ FOKOLÁRE V AUSTRÁLII

ZE SUVY DO SYDNEY

Na této cestě překonali Margaret Kerramová a Jesús Morán velké vzdálenosti v každém slova smyslu; stačí si vzpomenout na „skok“ z Japonska na Fidži. Stejně tomu bylo i při letu do Austrálie dne 9. května, kdy rybářské vesničky na jižním pobřeží Fidži ustoupily třpytivému klenotu, kterým je město Sydney. Světla jeho ikonického přístavu zářila, když naše letadlo kroužilo nad městem, které hrdě ukazovalo svou krásu. V této multikulturní metropoli nás v mnoha jazycích vítala rozmanitá místní komunita Fokoláre. Pocházeli z Jižní Koreje, Filipín, Číny, Hongkongu, Libanonu, Súdánu, Iráku, Sýrie, Bangladéše, Brazílie a samozřejmě z Austrálie. Jsou to katolíci, melchité, chaldejci, anglikáni; fokolaríni ze Sydney se také starají o město Brisbane, o australské hlavní město Canberru a okolní oblasti.

SETKÁNÍ S CANBERRSKÝM ARCIBISKUPEM

Kontakt s místní církví je prioritou na každé etapě cesty. Při hlubokém a humorném setkání vyzdvihl současný arcibiskup z Canberry Mons. Christopher Prowse život Mary MacKillopové, první australské světice. „Kdyby žila dnes, cítila by se v Hnutí fokoláre jako doma,“ řekl arcibiskup a vyzdvihl její práci pro dialog mezi náboženstvími. Zavedl nás k jejímu hrobu a modlil se, aby charisma jednoty rozkvetlo jako růže a šířilo svou vůni v této zemi, tak jako to dokázala ona.

UMĚNÍ, OTEVŘENÉ DVEŘE K DOMORODÉ KULTUŘE

Umění vždy otevírá důležité okno do domorodé kultury, ale pro pochopení toho, na co se díváte, je nezbytná přítomnost průvodce. Na výstavu současného domorodého umění v Art Gallery Nového Jižního Walesu nás doprovází anglická volontárka Alexandra Gaffikinová, která žije v Sydney a má bohaté zkušenosti s prací v muzeích a na kulturních památkách.

Na malbách zhotovených na kúře jsou zobrazeny například příběhy, ale také mapy, majetkové listiny a zákony. Mohou být trojrozměrné, s podvrstvami odhalujícími dokonce i podzemní zdroje vody. V domorodé kultuře jsou tato umělecká díla, která byla původně namalována na lidském těle, živými sbírkami, jež se předávají po tisíciletí.

NÁVŠTĚVA SYDNEY

Navzdory svému nabitému programu si Margaret Karramová a Jesús Morán vyhradili čas na návštěvu Sydney a nalodili se na jeden z mnoha trajektů, které jely na Circular Quay a k ikonické budově Opery. Výhled je úchvatný!

ODLIŠNÉ KULTURY A NOVOST SPOLEČNÉ CESTY

Tato návštěva byla příležitostí pro fokolaríny z celého regionu – také z Perthu, Wellingtonu na Novém Zélandu a Fidži – setkat se na několika významných setkáních. Pro Hnutí je to období reorganizace, v důsledku čehož se velmi odlišné kultury (vzpomeňme například na Koreu, Japonsko a čínskou jazykovou oblast) ocitají v situaci vzájemné spolupráce.

„Myslím, že jsme si zatím neuvědomili pozitivní aspekty toho všeho, i když to nebyl snadný proces. Věřím, že důsledky uvidíme až za několik let, protože nám to pomáhá skutečně odbourávat všechny bariéry… především v našich srdcích a bariéry mezi národy…

Chceme-li dosáhnout míru, musíme ho mít především mezi námi samotnými jako fokolaríni a v našich komunitách. Musíme se dívat na jiné země jako by byly naše a objevit, že můžeme být takovouto ‚propojenou rodinou‘ (…).

Neměli bychom druhým dávat své bohatství, ale pomáhat jim objevovat to jejich.“ 

Margaret

ZVLÁŠTNÍ PŘÍTOMNOST NAVZDORY ZDRAVOTNÍM PROBLÉMŮM

Zvláště významným okamžikem bylo, když tři vážně nemocné vdané fokolarínky mohly všechny pozdravit na dálku.

„Chci vás jen ujistit o své jednotě,“ řekla jedna z nich. „Byla jsem přihlášená a chtěla jsem přijet, ale musela jsem změnit své plány, protože Bůh měl pro mě připraveno něco jiného“.

„Je to krásné, protože cítím, že jsem tam, kde mě Bůh chce mít, i když to není tam, kde bych být chtěla,“ řekla další.

„Fyzicky běžet nemohu,“ řekla třetí, „ale uvnitř mám velkou touhu to udělat, jsem tak dojatá. Nadšení nezná věk.“

PŘIVÍTÁNÍ V AUSTRÁLII

Domorodá kultura v Austrálii je na světě nejstarší nepřerušovaná; její počátky sahají nejméně 60 000 let do minulosti. Správným „protokolem“ při každé události nebo shromáždění v Austrálii je začít „přivítáním v zemi“ od domorodého staršího, což je formální uznání tradičních strážců této země.

Když se komunita Fokoláre sjela z celé Austrálie, měli jsme tu čest, že mezi námi byla Ali Goldingová, známá jako „teta Ali“, jež všechny přivítala. Je to starší z národa Biripi, která vyrostla v domorodé misii. Více než 20 let pak žila na předměstí Sydney a v 80. letech 20. století byla Ali jednou z prvních domorodých pedagogických asistentek. V roce 2004 absolvovala studium teologie a získala diplom.

Zúčastnila se několika místních, národních i mezinárodních fór, včetně Rady pro usmíření v Novém Jižním Walesu a Australians for Native Title and Reconciliation. Je velkým přínosem pro pochopení a prohloubení domorodé kultury a historie.

Přítomnost Ali na naší akci jistě posílila uznání tohoto „národního pokladu“ a bohatého domorodého dědictví. „Bylo to jedno z nejsrdečnějších přivítání, jaké jsem kdy zažila,“ řekla Ali Goldingová. „Cítila jsem zde Stvořitelova ducha.“

NEJLEPŠÍ SETKÁNÍ CELÉ CESTY (ZATÍM)

Margaret Karramová a Jesús Morán prožili dynamické a hluboké setkání s téměř 30 mladými. Když se jich ptali na problémy, nevyhýbali se jim, ale otevřeně hovořili o lhostejnosti, se kterou se denně setkávají u svých vrstevníků. Není jich mnoho a vzdálenosti mezi nimi jsou obrovské.

Margaret Karramová vyprávěla o svých prvních letech života gen v Haifě, kde žila se svou sestrou, a o tom, jak začínaly v malém počtu a dostávaly poštou časopis „Gen“. Byla hrdá na to, jak začínaly, a řekla, že je stejně hrdá na přítomné, že se ve svém životě gen posunuli dál.

Také Jesús Morán mladé lidi povzbudil a ujistil je, že je dobré sdílet své potíže. „Tohle bylo nejlepší setkání z celé cesty,“ řekl na závěr, „opravdu se mi moc líbilo.“

BOHATÝ ZÁŽITEK

Rita Moussalleová a Antonio Salimbeni, poradci Mezinárodního centra Hnutí pro oblast Asie a Oceánie, odpovídali na dotaz, jak prožívají dialog a bratrství v konfliktních situacích, a vycházeli při tom ze svých osobních zkušeností.

„Při dialogu s lidmi jiných náboženství jsem si uvědomil, že k Bohu jdeme společně,“ řekl Antonio. A Rita: „Dialog je setkání. Opravdu důležité je setkat se s druhým a zjistit, že láska zahání strach.“

NAUČIT SE „BODYSURF“ (DUCHOVNÍ)

Surfování je v Austrálii jedním z národních sportů a je hojně rozšířeno i na pobřeží Sydney, kde se mladí i starší lidé oblékají do neoprénu, berou do ruky prkno a honí se za vlnami. Oblíbený je také „bodysurfing“, kdy lidé brázdí vlny oceánu i bez prkna. Je to mimořádná podívaná!

„Někdo mi vysvětlil dynamiku tohoto sportu a hned mi přišla na mysl naše láska k Ježíši opuštěnému,“ řekla Margaret.

Ti, kteří provozují bodysurfing, se potápějí hluboko pod přicházející vlny, na kterých nechtějí jet, tak nízko, že se mohou dotknout písku na dně. Tímto způsobem se vyhnou tomu, aby je smetla síla oceánu. Jakmile vlna pomine, vracejí se na hladinu a hledají vlnu, na které by se mohli svézt.

„Stejně jako oni nebojují s vlnami, tak ani člověk ‚nebojuje se zkouškami‘, ale jde na dno svého srdce, v každé bolesti poznává Ježíše a pokračuje v lásce k němu, jde zpět nahoru a skrze lásku nachází světlo.“

T. M. Hartmann