Cesta Margaret a Jesuse po Asii – Fidži

FOKOLARE V PACIFIKU, JEDNA RODINA

Přestože Margaret Karramová a Jesús Morán dorazili na Fidži 3. května, oficiální začátek jejich cesty po Oceánii se uskutečnil o dva dny později, kdy proběhl obřad „Sevusevu“. Zúčastnilo se ho přes 200 lidí včetně zástupců místní církve. Obřad zpečetil jejich vstup do země. Byli doprovázani delegací z centra, aby se setkali s komunitou Fiji, jak církevní, tak společenskou.

SEVUSEVU: DAR NA UVÍTANOU 

Příchozí na souostroví se vítají obřadem „Sevusevu“, což znamená „dar“. Od tohoto okamžiku už nejsou návštěvníky, ale členy komunity se všemi právy a výsadami, které jim na fidžijské půdě náleží. Prezidentka a spoluprezident fokoláre obdrželi vzácné věnce a kořen kavy, pocházející z rostliny pepřovníku, který má význam pro spojení s předky. Oba „kandidáty“ představili komunitě „heroldi“, kteří promluvili jejich jménem. Poté na jeden zátah vypili nápoj z kavy a obdrželi „tabua“, velrybí zub, který má posvátný význam: je to nejcennější předmět ve fidžijské kultuře a byl jim nabídnut na znamení nejvyšší úcty.

TRADICE V TICHOMOŘÍ: KDE JE ZAKOŘENĚNA SOUČASNOST A BUDOUCNOST NÁRODŮ 

Hned na začátku jsme si uvědomili, že v Tichomoří jsou tradice významné a živé, což je důležité pro současnost. Nejsou odsunuty do minulosti, která nemá nic společného s každodenním životem lidí, ale tvoří základ jejich způsobu života. Mezi hodnoty, které tradice stále předávají, patří úcta, přijetí, vzájemnost, sociální solidarita a velmi hluboké a dlouhodobé pouto s přírodou. 

„Margaret, Jesús a delegace fokoláre přijeli ve zvláštním období života Fidžijských ostrovů,“ vysvětlil Peter Emberson, Fidžan, který se zabývá mnohostranným poradenstvím a je politickým analytikem pro vládu Fidži a OSN a který zná toto hnutí od dětství. „Současná vláda je otevřenější a demokratičtější a návštěvu Margaret a Jesuse vnímám jako součást tohoto procesu společenské a politické obnovy. Existují dvě otázky, které zde v Tichomoří vždy klademe oficiální delegaci, která přistane u břehů našich ostrovů: „Odkud jste?“ a „Proč jste přijeli?“. Na „Sevusevu“ Margaret předstoupila před fidžijský lid a nabídla svůj závazek a závazek Hnutí fokoláre budovat jednotu i zde. Je to odpověď vytvářející identitu, která vypovídá o přínosu, který může Hnutí naší zemi přinést. A to buduje důvěru.“

REGION, KTERÝ JE STÁLE PŘÍLIŠ MÁLO ZNÁMÝ

Oceánie je málo známý kontinent, který je sice z územního hlediska největší na světě, ale z hlediska rozlohy je nejmenší. Kromě Austrálie a Nového Zélandu zahrnuje oblast Tichomoří, kterou tvoří 26 národních států a území. Hlavními etnickými skupinami jsou Melanésané, Mikronésané a Polynésané. Celkem v Tichomoří žije 16 milionů obyvatel a Fidžijské ostrovy (téměř milion obyvatel) se v posledních 100 letech staly politickým a hospodářským srdcem regionu. Existuje zde rozmanité náboženské prostředí, v němž je nejčastěji praktikovanou vírou křesťanství, následované hinduismem a islámem. Katolicismus sem dorazil v 19. století a dnes je katolíků něco přes 82 000. 

Otec Soane Fotutata, sekretář Tichomořské biskupské konference (CEPAC), během večeře ve fokoláre hovořil o výzvách, kterým čelí společnost a církev na tomto rozsáhlém území, kde má katolická církev 14 diecézí. Vysvětlil, že ekologická krize ohrožuje samotnou existenci lidí a komunit. Projevuje se stoupající hladinou moří, okyselováním oceánů, suchem, povodněmi a extrémními výkyvy počasí, které jsou stále častější. Dále jsou to sociální rány, jako je ekonomická a klimatická migrace z mnoha ostrovů; prostituce, alkoholismus a chudoba, na které se místní církev snaží reagovat.

2022: PŘÍCHOD FOKOLARÍNŮ DO SUVY 

V tomto církevním kontextu byly před rokem v Suvě, hlavním městě Fidži, otevřeny ženské a mužské fokoláre. Jejich přítomnost souvisí také s projektem podporovaným skotskou a australskou organizací Missio, jehož cílem je spolupracovat na diecézní pastorační péči o mladé lidi připravující se na biřmování a po biřmování s programem, který se zaměřuje na podporu předávání kulturního bohatství mezi generacemi. Lourdes Rank z Brazílie a Stephen Hall z Nového Zélandu vysvětlili: „Při našem příjezdu nás arcibiskup požádal, abychom byli především ve službě církve a podíleli se na jejích aktivitách a projektech. Zapojili jsme se do katecheze, práce s mladými lidmi a do života našich farností. Tento přístup byl velmi pozitivní: nyní jsme skutečně součástí života církve a začali jsme budovat vztahy s řadou kněží, řeholníků a laiků“.

Generální vikář suvské arcidiecéze Mgr Sulio Turagakacivi v této souvislosti vyjádřil vděčnost za službu, kterou fokoláre v místní církvi vykonávají. Margaret mu poděkovala: „Od zdejší církve se můžeme učit, jak prožívat synodální proces a jak udržovat svěžest setkání evangelia s místní společností a kulturou“.

PRVNÍ SEMÍNKO SPIRITUALITY JEDNOTY VE FUTUNĚ

První semínko spirituality jednoty v Tichomoří zasadila na ostrově Futuna koncem šedesátých let minulého století misionářka maristů, sestra Anna Scarpone. První tichomořské fokoláre pak sídlilo v Numea (Nová Kaledonie) v letech 1992-2008 a doprovázelo růst živé místní komunity. Dnes jsou dvě fokoláre na Fidži „domovem“ pro všechny komunity Hnutí v tichomořském regionu, které se kromě Nové Kaledonie a Fidži nacházejí na Kiribati, Wallisu a Futuně, přičemž někteří lidé již znají spiritualitu na Papui-Nové Guineji, Samoi a Vanuatu. 

POPRVÉ SPOLEČNĚ 

U příležitosti návštěvy Margaret a Jesuse se komunity na několik dní setkaly v Suvě. Bylo to jejich první setkání na jednom z tichomořských ostrovů. Mnohé události a zvyky, jako například vzájemné vítání a oceňování, ukazovaly, do jaké míry si všichni uvědomovali, jak jsou tyto dny vzácné. Pro tyto národy neznamená setkávání v rámci rodiny fokoláre pouze duchovní společenství, ale znamená to i přispívání ke každodennímu životu. To zahrnuje vaření, přípravu liturgie mše svaté, písně a tance – každý nabízí svůj specifický lidský a kulturní „dar“, který sdílí s dary ostatních.

Margaret a Jesús se setkali s muži a ženami fokolaríny na dopoledni hlubokého sdílení a mohli strávit spoustu času prožíváním různých aspektů života komunity, jako je jídlo, mše svatá, přičemž měli mnoho příležitostí si spolu jen tak popovídat. Sdílení zkušeností jim umožnilo nahlédnout do výzev a nasazení hnutí v Tichomoří.

V Nové Kaledonii se komunita angažuje ve službě církvi a na sociální úrovni vytváří příležitosti k budování jednoty mezi různými etnickými skupinami na ostrově. Na Futuně a Kiribati je ústředním tématem Slovo života, které vytváří zkušenosti odpuštění a smíření v rodinách a také zakládá sociální projekty ve službě ženám a potřebným. Na Fidži komunita roste a sdílí závazek sloužit církvi společně s fokolaríny.

RUN4UNITY NA FIDŽI: SPOLEČNÉ PUTOVÁNÍ 

Šestý květen byl dnem Run4Unity a Margaret odstartovala celosvětovou štafetu z Tichého oceánu, kde vidíme první východ slunce na světě. Spolu s Teens for Unity zasadila s Jesúsem dva stromy typické pro ostrovy Fidži: „domorodý santalový strom a citrusový strom, které se navzájem potřebují, aby mohly růst,“ vysvětlila. „Santalové dřevo má vůni a citrus mu poskytuje všechny živiny, které potřebuje. Je to nádherný příklad vzájemné péče, kterou lze nalézt v přírodě.

To je to, co nám všem chtějí obyvatelé tichomořských ostrovů říci: jediný způsob, jak předat náš vzácný dar, jednotu, je putovat společně a pečovat jeden o druhého. Tímto způsobem můžeme proměnit náš svět“.

Je to poselství, které zdůrazňuje to, co je možná hlavní charakteristikou těchto ostrovů: žít jako společenství. To se jasně ukázalo 7. května odpoledne a večer při setkání Margaret a Jesúse s komunitou. „Přijela jsem sem, abych vám byla nablízku a alespoň na pár dní sdílela váš život,“ řekla všem Margaret. „To, co jsem zde našla, je velmi blízké mému srdci a kultuře, ze které pocházím a která podporuje úctu k jiným lidem a jejich jazyku a smysl pro rodinu. Je vás tu jen pár, ale nebojte se: důležité je žít evangelium a přinášet jednotu těm, se kterými se setkáváme. To, o co jste se s námi v těchto dnech podělili, na mě velmi zapůsobilo. Svou láskou, pohostinností a přijetím jste nám darovali Ježíše. Ale když jsem vás poslouchala, uvědomila jsem si, že nejcennější perlou, kterou máme, je opuštěný Ježíš, pro kterého jsme všechno opustili a který je tajemstvím lásky ke všem.“ 

Jesús dodal: „Zkušenosti s odpuštěním, které jste nám vyprávěli, se mě hluboce dotkly a ukazují, že žijete evangelium, protože odpuštění je největší novost, kterou evangelium obsahuje. Odpuštění není něco pouze lidského, odpustit může pouze Ježíš v nás a vy jste nám to ukázali s jedinečnou jasností.“

Když se Margaret ptali, jaké jsou její naděje pro budoucnost Hnutí v Oceánii, odpověděla, že to, co si přeje pro celé Hnutí ve světě: aby se stále více stávalo rodinou, která není uzavřená sama do sebe, ale je otevřená dialogu se všemi, aby se naplnila Ježíšova modlitba k Otci, o níž snila Chiara Lubichová. 

Na závěr dodala: „Chtěla bych říci, že aby každá země, kultura či kontinent přispěly k dosažení jednoty, nesmí ztratit svou vlastní identitu. Musíme zůstat sami sebou. To by byl velký dar pro celé Hnutí a také pro svět: být sami sebou, s naším bohatstvím a našimi výzvami, a žít charisma jednoty, aniž bychom opustili to, čím jsme“. Potlesk, který následoval, ukázal vděčnost všech za pocit, že jim bylo porozuměno.

Poté, co návštěva začala obřadem „Sevusevu“, nemohla neskončit stejně slavnostně. Obřad na rozloučenou, „I-Tatau“, jako by uzavřel kruh. Heroldi, kteří promluvili jménem Margaret a Jesuse ve fidžijštině, poděkovali komunitě a požádali jejich jménem o svolení k odjezdu. Řečník zastupující fidžijskou komunitu jim udělil svolení k odjezdu a popřál jim šťastnou cestu v naději, že se ještě někdy uvidí. 

Koncert, který si tichomořské komunity na tento večer připravily, byl mimořádnou „přehlídkou“ uměleckého nadání přítomných národů, kde tance a písně vypovídaly o jejich hlubokém spojení se zemí a přírodou, o hrdosti na své tradice a touze se o ně podělit. 

Věříme však, že všem zůstanou v paměti především pozdravy, které si vyměnily komunity Nové Kaledonie a Fidži. Seděli naproti sobě, každý zpíval svou píseň na rozloučenou, mávali si na rozloučenou a dívali se jeden druhému do očí, jako by opouštěli své vlastní bratry a sestry. 

Margaret řekli: „Ujišťujeme vás, že budeme jedna rodina a i přes naše slabosti uděláme vše pro to, abychom v Oceánii udrželi Ježíše uprostřed.“

Stefania Tanesini