Cesta Margaret a Jesuse po Asii – Indonésie

Indonésie – dialog jako styl života

PANONGAN (INDONÉSIE) 17. května 2023

Je osm hodin ráno a jsme v katolické farnosti svaté Odélie asi dvě hodiny od Jakarty. Arcibiskup a kardinál indonéského hlavního města Ignác Suharyo zorganizoval setkání se zástupci vlády, pořádkovými složkami, městskou a obecní samosprávou i s muslimskými, buddhistickými a hinduistickými náboženskými vůdci. Cílem tohoto setkání bylo referovat prezidentce a spoluprezidentovi Hnutí fokoláre o pilotním sociálním projektu na podporu města Tangerang/Banten, který je veden ve spolupráci s těmito složkami společnosti. Město s více jak dvěma miliony obyvatel je třetí nejvíce zalidněnou oblastí západně od hlavního města Jakarty, které má se všemi svými satelitními velkoměsty téměř třicet milionů obyvatel. Toto území je velmi rozvinutou, ale také ekonomicky nevyváženou oblastí. Lidí žijící na venkově jsou chudí, pracují na rýžových polích, žijí z plodů země a chovu kuřat, koz a několika krav. Toto území s převažující muslimskou většinou je součástí farnosti svaté Odelie.

Otec Felix Supranto – nazývaný všemi „Romo Felix“ („romo“ znamená v místním oficiálním jazyce Bahasa „otec“) je dynamickým farním knězem od sv. Odelie. Má dar vycítit, jak stmelit lidi. On je naším hostitelem, společně s mnoha farníky zapojenými již mnoho let do různým sociálních projektů.

Kardinál vysvětlil: „Dialog, který vedeme s našimi bratry a sestrami různých náboženství, je něčím konkrétním, sleduje lidské potřeby. Je zde poptávka po bydlení, potřeba vytvářet pracovní příležitosti a přivést vodu do vesnic. Pracujeme na tomto společně a je důležité, že prezidentka a spoluprezident Fokoláre nás navštívili, aby viděli, co by mohlo být vzorem pro dialog i mimo Indonésii. Motem naší země je „jednota v různosti“ a to velmi dobře vyjadřuje, kdo jsme a jak čelíme výzvám.“

„Je nám ctí, že jste s námi,“ řekl otec Felix Margaret Karramové a Jesúsovi Moránovi, „můžeme tak s Vámi sdílet naši cestu, po které jdeme. Až dosud jsme vystavěli dvanáct domů, abychom pomohli chudým a tato spolupráce z nás vytváří i přes naše rozdíly bratry a sestry.“

Den pokračoval návštěvou školy pro děti od šesti do patnácti let a v několika vesnicích, kam se díky získaným prostředkům podařilo přivést vodu, chovat krávy, kozy a sumce a kde je přidanou hodnotou plné zapojení různých institucí i místních lidí. Návštěva islámské školy madrasy byla posledním setkáním prvního dne návštěvy, jež nám ukazuje vstřícný a komunitární charakter, který je skutečnou silou této země.

BHINNEKA TUNGGAL IKA – JSME ODLIŠNÍ, ALE JSME JEDNO

Bhinneka Tunggal Ika, „Jsme odlišní, ale jsme jedno,“ je vlastně indonéským mottem, napsaném na národním znaku, který zobrazuje starověké božstvo – jávského orla.

ZEMĚ LÁMAJÍCÍ REKORDY

Indonésie je zemí s bohatou kulturní diverzitou. Čítá sedmnáct tisíc ostrovů a více než tři stovky etnických skupin, přičemž každá má svou vlastní živou kulturní tradici. A dnes se tato populace hrdě ukazuje světu jako příklad tolerance a spolužití mezi různými kulturami a náboženstvími.

Jeden příklad za všechny: mešita Istiglal (Nezávislost) v Jakartě je největší v jihovýchodní Asii. Stojí přesně naproti katolické katedrále a během velkých křesťanských slavností, jakými jsou například Vánoce, zajišťuje křesťanským věřícím parkovací místa. To samé se naopak děje i v případě muslimských svátků.

Indonésie má největší biodiverzitu na planetě, ale odlesňování a těžba zdrojů vážně ohrožují zachování tohoto přírodního prostředí. To může mít vážné následky. Bohatství je nerovnoměrně rozdělováno a odhaduje se, že 27 tisíc milionářských rodin (0,1 % populace) vlastní více než polovinu bohatství této země.

Ačkoli není jednoduché získat statistický přehled, počet obyvatel se odhaduje na 273 milionů. Jedná se tak o čtvrtý nejlidnatější stát světa. Indonésie má největší podíl muslimských obyvatel na světe (86,1 %). Křesťané různých církví tvoří 10,53 % a náboženská příslušnost je zaznamenávána v občanských průkazech.

FOKOLARÍNI V JIHOVÝCHODNÍ ASII A PÁKISTÁNU Jakarta, 19. května 2023

Velký potenciál asijského kontinentu vyšel najevo, když jsme viděli fokolaríny z jihovýchodní Asie a Pákistánu, kteří přijeli do Jakarty, aby se setkali s Margaret Karramovou a Jesúsem Moránem. Oni jsou svědkem setkání mezi velmi různými národy a kulturami: od Thajska po Myanmar, od Vietnamu po Indonésii, Singapur a Malajsii. Mnoho z nich bylo připojeno online, jako například fokolaríni z Pákistánu, ale tato vzdálenost nenarušila hlubokou komunikaci, kdy jsme byli svědky jak výzev inkulturace v jednotlivých zemích, tak síly jednoty, které se může dosáhnout v nejrůznějších prostředích.

Během sekce odpovědí a otázek s Margaret Karramovou, Jesúsem Moránem, Ritou Moussallem a Antoniem Salimbenim (který je částečně zodpovědný za mezináboženský dialog) zde vládla velmi pozorná atmosféra. Ženy z fokoláre z města Ho Chi Minh (Vietnam) se ptaly, jak šířit spiritualitu jednoty v těchto časech, kdy je těžké někoho zaujmout, a to zejména mladé lidi.

„Na této cestě do Asie a Oceánie,“ vysvětlila Margaret, „jsem si uvědomila, že způsob, jak jsme podávali spiritualitu jednoty až dosud, se změnil, protože se změnila společnost. My všichni žijeme tak „napojeni“ jeden na druhého, že potřebujeme najít způsob, jak prezentovat různá povolání. A to ne každé zvlášť, ale všechny dohromady. Snad bychom se na toto mohli zaměřit, když se setkáváme v komunitě Hnutí na lokální úrovni; potom to bude Bůh sám, kdo promluví k srdci každého člověka a zavolá jej na různé cesty. Vidím, že se lidských srdcí dotýká, když se o člověka staráme osobně, tvoříme opravdové vztahy, plné nezištné lásky. Lidé by měli nalézt v každém z nás bratra, přítele. Jenom pokud jsme si vybudovali vztahy, můžeme je pak pozvat, aby poznali spiritualitu fokoláre.“

„Někdy si můžeme myslet, že nemáme ty pravé prostředky, abychom někoho zaujali spiritualitou jednoty,“ pokračuje Jesús ve stejném duchu, „ale musíme si dát pozor, abychom nepodlehli pokušení přizpůsobit se tomu, čemu říkáme proud světa, kdy bychom chtěli být přijati za každou cenu. Musíme být ve světě, protože je krásný a stvořil ho Bůh, ale měli bychom cítit i určitou odlišnost od světa. Je naprosto křesťanské zakusit toto napětí, protože patříme pravdě, pravdě Kristově, která jde za hranice světa.“

DIALOG JAKO ŽIVOTNÍ STYL Jakarta 20.-21. května 2023

„Od února 2021 se náš život v Myanmaru kompletně změnil. V mém regionu je konflikt nejhorší. Snad nikdo na světě nebude muset slyšet dělostřelecké výstřely a letecké bombardování jako my, to není lidské. Jsme zakořenění v Bohu a zaměřeni na žití v přítomnosti – protože nevíme, jestli tady budeme zítra – a stále přinášíme našim lidem lásku a novou naději. Každým dnem více rozumím Ježíšovým slovům: „Není větší lásky, než položit život za své přátele.“ (Jan 15:13)“

Tímto mluvčím byla Barmánka Gennie, která pracuje v agentuře, jež se stará o vysídlence, kterých je od převratu více než milion. Její svědectví, jež líčí život a výzvy komunit Fokoláre v jihovýchodní Asii, zaznělo na fóru „Dialog jako způsob života,“ které se konalo ve spolupráci s Katolickou univerzitou v Jakartě „Atma Jaya“. Bylo zde přítomno 290 lidí z různých částí Indonésie i z jiných zemí v jihovýchodní Asii. Další tři stovky z Pákistánu i odjinud byly připojeny díky streamu.

V centru jejich svědectví byla kultura dialogu, který je v těchto zemích žitý v každodenním životě. Stává se tak životním stylem, a to také ve světě ekonomiky, jak dosvědčil Lawrebce Chong ze Singapuru. Ten od roku 2004 vede s dvěma dalšími partnery, metodistou a muslimem, konzultační společnost v oblasti managementu podle principů ekonomiky společenství. „Dnes jsme přítomni ve 23 zemích a naším cílem je přinést změnu, mít dopad na ekonomický systém a zlepšit ho. Naše práce má základy v principech nezávislosti a vzájemné lásky.“

Po slavnosti, kde byly přítomny různé národy, aby sdílely své velké kulturní bohatství a různost tradic, Margaret a Jesús odpověděli na několik otázek a sdíleli své vnitřní dojmy z této cesty. „Asie je kontinentem, kde vychází slunce, zatímco my přicházíme z Evropy, kde slunce zapadá,“ řekl Jesús. „V Asii a Oceánii jsme nalezli velmi živou církev i lidi odlišných náboženství. Ponořili jsme se do světla, které jsme našli v hluboké lidskosti těchto lidí. Obdrželi jsme tolik naděje pro církev a pro Dílo Mariino. Tato naděje nebude zklamána, pokud tito lidé zůstanou k sobě pravdiví. Samozřejmě jsme také viděli problémy: chudobu, konflikty a války. Takže je pravda, že slunce v těchto zemích vychází, ale máme zároveň před sebou i velkou výzvu: doufáme, že evangelium může přinést poselství svobody i pro tyto národy.“

Apoštolský nuncius arcibiskup Piero Pioppo, který slavil mši, vyjádřil přání, aby poselství jednoty a společenství rostlo a šířilo se ve světě, který toto nutně potřebuje.

KOŘENY HNUTÍ V INDONÉSII

Také v Jogdžakartě přivítala komunita fokoláre Margaret a Jesúse tradičními uvítacími tanci. Toto setkání bylo také cestou za neobyčejně bohatou javánskou kulturou a příležitostí poznat kořeny a rozvoj Hnutí v Indonésii. Po několika cestách, které se sem podnikaly od pozdních osmdesátých let z Filipín, přišlo Fokoláre do Medanu v roce 2004. Ale nikdo nikdy nemůže nezapomenout rok 2006, rok strašného zemětřesení, které si vyžádalo tisíce životů. Jeho epicentrum se nacházelo na ostrově Jáva v regionu Jogdžakarta, kde je nyní fokoláre.

Bapak Totok, jeden z animátorů komunity, mluví o tom, jak si lidé z Hnutí fokoláre společně s místními lidmi vyhrnuli rukávy, aby pomohli postavit 22 „Pendopo“ (komunitní centra ve 22 vesnicích). Tato centra jsou znamením míru a jednoty mezi lidmi různých náboženství.

ISLÁMSKÁ UNIVERZITA SUNAN KALIJAGA: PODPOŘIT BRATRSTVÍ DIALOGEM

Jogdžakarta, 22. května 2023

Univerzita Sunan Kalijaga je s 20 tisíci studenty důležitým národním akademickým centrem islámských studií a od roku 2005 je také Kulturním centrem pro mezináboženský dialog.

Margaret Karramová, Rita Moussallem a Antonio Salimbeni se společně se studenty, učiteli a členy místní komunity fokoláre zúčastnili semináře „Podpořit bratrství dialogem“. Toto téma speciálně rezonuje právě zde, kde dialog jde za hranice univerzitních přednáškových sálů nebo studentských fór. Dialog je totiž výzvou i základem pro indonéskou společnost. „Přítomnost vedoucích Hnutí fokoláre je důležitá,“ vysvětlil profesor Inayah Rohmaniyah, „protože nám dovoluje dělat mimořádné kroky. Nedívat se jen na Indonésii, ale stát se společně staviteli obnoveného světa skrze hodnoty bratrství, které žijeme tady a teď.“

Otázky studentů se zaměřovaly na strategii dialogu, který kombinuje kulturní a náboženskou různost, a to i v situacích sociálních konfliktů.

„Někdy mluvíme příliš mnoho o těžkostech a příliš málo o bohatství, které tato různost přináší,“ odpověděl Antonio Salimbeni. „Především jsme lidské bytosti, bratři a sestry, kterým je důležité se otevřít. Musíme porozumět náboženství ostatních z jejich perspektivy; snažit se myslet tak, jak myslí muslim, jak myslí hinduista. Abychom svět viděli tak, jak ho vidí ostatní.“

CESTA KONČÍ, ALE SVĚT SE OTEVÍRÁ

První oficiální cesta Margaret a Jesúse do Oceánie a Ásie končí po 45 dnech, přičemž společně navštívili pět zemí a setkali se s několika tisíci lidmi, jen v Indonésii s 1 500. Setkali se zde s velmi rozdílnými národy a kulturami, z první ruky viděli konkrétní výzvy, ale také životaschopnost církve v zemích, kde je křesťanství menšinou. Tyto země svědčí o dialogu mezi lidmi různých náboženství, který zde probíhá každý den a tento dialog může dát konkrétní odpovědi na sociální a ekonomické problémy národů. Margaret a Jesús také sdíleli život komunit fokoláre v této části světa.

Není snadné tyto chvíle okamžité reflektovat, ale když tato otázka zazněla, Margaret se podělila o některé dojmy z nedávných veřejných setkání: „Obzvlášť jasně zde cítím, že Bůh po Hnutí celosvětově chce, aby udělalo důležitý krok. Dialog se musí stál stylem života, naším způsobem jednání v každé době. Nemůžeme pokračovat jako dřív, dívat se jenom na naše Hnutí a dělat si jen svoje aktivity. Přišel čas vyjít ven, spolupracovat s jinými organizacemi, s lidmi z jiných náboženství, jak to již dělají tady. Takže pojďme na to, není čas ztrácet čas!

Tato cesta mi opět potvrdila, že jednota a mír ve světě je možný. Když se podíváme na dnešní svět s jeho válkami a nespravedlnostmi, mám někdy pochybnosti. Ale ve všech zemích, které jsme navštívili, jsem potkala mnoho lidí, kteří jsou zasvěceni budování jiné společnosti, staví mosty, nebo přináší velké oběti. To oni mi dali jistotu, že společně můžeme něco změnit a přispět svým dílem.“

Stefania Tanesini