KOREA: DIALOG JE KULTUROU LIDSKÉ RODINY
„Nauč nás, Pane, jít společně, dívat se stejným směrem. Ať jsme spojeni jedním cílem a hledáme stejné hodnoty na cestě k Jednomu, který nás miluje a očekává, který je základem každého nového přátelství.“
Takto se na začátku setkání 22. dubna modlilo 160 fokolarínek a fokolarínů z východní Asie (s několika dalšími připojenými online). Tato modlitba velmi dobře vyjadřuje význam první oficiální cesty Margaret Karramové a Jesúse Morána do Asie a Oceánie.
První zastávkou byla Korea, poté bude následovat Japonsko, ostrovy Fidži, Austrálie a nakonec Indonésie. Margaret a Jesúse doprovázejí Rita Moussallem a Antonio Salimbeni, kteří jsou v radě této zóny a jsou spoluzodpovědní za mezináboženský dialog Hnutí fokoláre.
Hnutí je ve východní Asii přítomno od konce 60. let (tato zóna zahrnuje Koreu, Japonsko a čínsky mluvící oblasti). Do Koreje přinesl spiritualitu jednoty otec Francesco Shim v roce 1967 a první fokoláre bylo otevřeno v roce 1970 v Hong Kongu. Je zde okolo 10 tisíc členů a adherentů Hnutí, kteří žijí spiritualitu jednoty v této části Asie.
MARGARET KARRAMOVÁ: ZAČÍNAT ZNOVU S DIALOGEM
„Proč jsi si vybrala pro svou první cestu Asii?“, ptá se reportér z „Catholic Chinmoon“, který je předním korejským katolickým týdeníkem. „Jsem zde, abych naslouchala a učila se, ale především abych milovala tento ‚kontinent naděje‘,“ odpověděla Margaret. „Duchovní bohatství těchto lidí bude darem pro všechny. Cítím, že je velmi důležité oživit v Hnutí cestu dialogu; je to nejdůležitější nástroj pro budování míru, což je dobro, které dnešní svět potřebuje nejvíce.“
KOREA: MEZI ROZPORY A NADĚJÍ NA MÍR
Hlavní město Koreje Soul má téměř deset miliónů obyvatel a Korejci jsou příkladem národa, který již 50 let rychle postupuje kupředu, a stává se tak jedním z nejpokročilejších a technologicky nejrozvinutějších států světa.
„Rychlost, efektivita a soutěživost jsou typickým znakem moderní korejské společnosti, a to jak v ekonomice, tak v kultuře“ vysvětluje korejský novinář a fokolarín Matthew Choi, „to ale s sebou přináší mnoho rozporů.“
„Je zde kladen velký důraz na úspěch, který začíná už ve vysoce soutěživém akademickém systému a přísné pracovní morálce,“ přidává delegát Politického hnutí jednoty Kil Jeong Woo. „Máme problémy se sociální nerovností a přestože jsou v plném proudu sociální a politické reformy v této oblasti, pokrok je velmi pomalý.“
KOREJSKÁ CÍRKEV: MOST V ROZDĚLENÉ SPOLEČNOSTI
Soulský arcibiskup Petr Chung Soon-taek zdůraznil mezi jinými sociálními výzvami mezigenerační konflikty a stárnoucí populaci. Vysvětlil, že „v církvi hrozí nebezpečí uzavření se do našich komunit. Namísto toho bychom se měli otevřít a tento přínos nám může dát Hnutí fokoláre.“
Margaret a Jesús se poté setkali s arcibiskupem z Daegu Thaddeem Cho, biskupem z Daujeonu Augustýnem Kimem a biskupem z Chung-ju Simonem Kimem. V kontextu silné polarizace mezi pokrokáři a konzervativci církev hledá řešení, jak tyto rozpory přemostit a jednat jako protilék na sekularizaci, která se dotýká především mladých lidí.
DIALOGY A ZÁPLAVY: CESTA ZAČALA
Hnutí fokoláre v Koreji přispívá k ekumenickému a mezináboženskému dialogu a také působí v různých kulturních sférách. Příkladem byla událost s názvem: „Dialog začíná být kulturou lidské rodiny“, která se konala v Soulu 14. dubna.
Zúčastnili se jí zástupci různých křesťanských církví, náboženství a zástupci sociálních oborů, kteří byli povzbuzeni konstruktivním duchem spolupráce na sociálním usmíření a míru. Ve své řeči Margaret řekla: „Je velmi důležité, že každý může vytvářet prostředí, které otvírá cestu k ‚dialogu života‘, když uvádí do praxe učení svého vlastního náboženství.“
Jesús účastníky podpořil, aby pokračovali na společné cestě: „Nevadí, jak velké nebo malé jsou věci, které děláte. Důležité je, že přinášíte zárodky něčeho nového. Svědectví, která jste přednesli, to jasně ukazují.“
Ředitelka kanceláře OSN pro Won buddhismus Sa Young-in řekla, že jako malá dívka snila o „náboženské vesnici“, kde by mohli věřící různých náboženství sdílet lásku, milost a soucit. Řekla: „Myslím, že mohu tady dnes vidět naplněné to, co jsem si představovala..“
GEN 2: „MĚJME ODVAHU A POJĎME DÁL!“
80 Gen se shromáždilo 15. dubna v Centru Mariapoli, a to 70 z Koreje, 9 z Hong Kongu a jiní byli připojeni z Japonska a čínsky mluvících území. Margaret a Jesúsovi přinesli plody své práce vytvořené ve dvou workshopech. Ty byly zaměřeny na téma jak vtělit spiritualitu jednoty do každodenního života. Dále projednávali vztahy uvnitř a vně Hnutí a těžkosti, kterým čelí, když hledají lidskou a duchovní identitu a svoje sny v rámci Hnutí.
Margaret jim řekla: „Naše identita je jedna. Nejsme nejdřív Gen a poté se staneme něčím jiným, například když jdeme na univerzitu. Dar spirituality, který jsme dostali, nás činí svobodnými; dává nám odvahu a sílu hlásat, kdo jsme a čemu věříme. Chtěla bych s Vámi také sdílet, co mi řekl papež, když jsem byla zvolena prezidentkou: odvahu a kupředu.“
Jedna z Gen řekla: „Po odchodu Chiary zde bylo mnoho momentů, kdy jsem cítila nostalgii a temnotu. Dnes mě ale hodně podpořila blízkost Jesúse a Margaret, jejich důvěra a naslouchání. Díky nim jsem si znovu uvědomila, že Chiařin odkaz je dar od Boha, který je živý v každé době.“
MĚSTEČKO – HARMONIE
Margaret a Jesús se jeli 16. dubna podívat na pozemky asi 70 kilometrů jižně od Soulu, které Hnutí obdrželo jako dar, aby naplnilo sen, o kterém Chiara mluvila během své návštěvy Koreje v roce 1982. Tím bylo zrození městečka (citadely) formace a svědectví, žití evangelijního života a spirituality jednoty v této části Asie. Za přítomnosti asi 200 lidí – členů Hnutí Fokoláre, dobrodinců a přátel, kteří přispěli různými způsoby – byla tehdy požehnána země a jako pečeť byla zde zakopána mariánská medailka.
„Svěřujme toto Dílo jí,“ uzavřela Margaret, „a prosme ji, aby nám pomohla přiblížit se Božím plánům, které snad zatím ani neznáme. Ale On je větší než my a když mu dáme naši vůli a štědrost, bude moci v nás pracovat.“
NÁVŠTĚVA SUNGSIMDANGU
Vše začalo v roce 1956, dvěma pytli mouky použitými pro výrobu dušeného chleba, který byl prodáván před stanicí Daejeon. Dnes se stalo Sungsimdang nejslavnějším městským restauračním businessem a jeho 848 zaměstnanců žije od roku 1999 ducha ekonomiky společenství (ES). Margaret a Jesús ho navštívili a velmi rádi se setkali s Fedes Imem a jeho ženou Amatou Kim, kteří jsou majiteli a volontáry Hnutí. „Nestudoval jsem správu a řízení,“ říká Fedes, „ale následoval jsem Chiaru.“ ‚Hledejte, jak dělat dobro před všemi lidmi‘, je heslo, jež Chiara dala tomuto podnikání, které denně slouží 10 tisícům zákazníků a žije sdílení. Denně přináší chleba více než 80 centrům sociálních služeb. Ale pozoruhodná je především atmosféra a vztahy na pracovišti. Dcera majitelů Sole, která je hlavou cateringového oddělení, říká: „Pro nás mají všichni lidé stejnou hodnotu: muži i ženy, bohatí i chudí, manažeři i zaměstnanci, dodavatelé i zákazníci. Snažíme se dávat člověka do centra všech našich rozhodnutí.“ Jesús zdůraznil důležitost dopadu tohoto podnikání na zdejší oblast, která je důležitou součástí společností pracujících ve stylu ES. Margaret srovnala jejich svědectví s citadelami Hnutí, o kterých se může říct ‚přijďte a uvidíte‘. „A to je největší lék, na který svět čeká,“ řekla.
NASLOUCHÁNÍ, POZNÁNÍ, SDÍLENÍ
Dny Margaret a Jesúse v Koreji byly intenzivní a různorodé, ale našel se také čas na turistickou návštěvu starobylé památky Bulguksa, kde se poučili o kořenech národní buddhistické kultury. Opravdu osvěžující den strávili v krásném parku s tisíciletými chrámy.
Také zde se konalo mnoho setkání se členy Hnutí této obrovské zóny, jako například radostné odpoledne s fokolaríny a s některými členy z čínsky mluvících území. Setkání s 80 kněžími, řeholnicemi a řeholníky bylo zkušeností „Večeřadla“, se svědectvími víry a autentického evangelijního života, v hlubokém rozhovoru s Margaret a Jesúsem.
Dne 23. dubna pak přišla řada na dlouho očekávané setkání se všemi členy Hnutí. Bylo jich přítomno 1 200, z toho asi 200 připojených online z různých zemí.
Byla to úžasná oslava, která spojila lidi a kultury, které bychom mohli jen těžko někdy vidět na jednom jevišti zpívat a tančit a vzájemně se radovat z krásy a bohatství ostatních. Snad proto někteří nazvali tuto událost zázrakem a zárodkem společnosti obnovené jednotou.
V tomto rozhovoru Margaret a Jesús společně se členy generální rady Ritou a Antoniem zodpověděli otázky na různá témata. Ty se týkaly koncepce asijského kontinentu jako důležitého místa dnešního dialogu mezi náboženstvími. Na otázku, jak mít hlubší vztah s Ježíšem v eucharistii, Jesús odpověděl, že to není záležitost nějakého citového vztahu s ním, ale žití tohoto vztahu, protože eucharistie živí celou naši osobnost a uschopňuje nás žít jako jedno tělo ve vzájemné lásce.
Mluvilo se také o poklesu počtu povolání v Hnutí, k čemuž Margaret řekla, že pro mladé lidi jsou důležité osobní vztahy a autentické svědectví.
„Pokud je náš život plodem jednoty s Bohem, je ve shodě s evangeliem. Pak budou mladí přitahováni, protože se inspirují těmi, kdo se odvažují žít pro Boha. Tak porozumí, kam je On volá.“
Na poslední otázku, jaké musí být naše vztahy, abychom navázali dialog se všemi lidmi, odpověděla Margaret vlastní zkušeností:
„Tento rok jsme prohloubili náš život modlitby a naši lásku k Bohu. Tzv. ‚vertikální‘ láska míří vzhůru stejně jako větve borovice. Jednoho dne, když jsem byla venku na procházce, jsem viděla strom, který mám velmi ráda. Jeho větve byly otevřené, košatily se směrem ven a prolínaly se s jinými stromy. To nám ukazuje, jaké by měly být naše vztahy: naše náruč by měla být vždy otevřená a natažená k ostatním. Naše srdce by měla být dokořán otevřená pro radosti, starosti a životy všech lidí, kteří procházejí kolem nás.“
Je to „hodina Asie,“ napsala Chiara v roce 1986 během své první cesty do těchto zemí. Dnes tato slova stále dokazují svou důležitost a prorockou hodnotu.
Stefania Tanesini a Fialový tým této zóny
Přivítání v Korei
