Rocca di Papa 7. listopadu 2023
Milí všichni!
Ještě stále jsem obklopena mimořádnou atmosférou nedávno skončeného prvního zasedání synody, kterého jsem se, jak víte, zúčastnila. Byl to měsíc „milosti“, který jste všichni na celém světě sledovali s takovým zájmem a účastí.
Ticho, naslouchání, sdílení, konverze… to jsou jen některá slova, která vystihují můj hluboký zážitek, jenž proměnil můj život a vlil mi do duše novou lásku k církvi, kterou jsem znovu objevila jako „Matku“ a „Srdce“ tlukoucí pro lidstvo.
Při zahájení papež řekl, že hlavním úkolem synody je „znovu zaměřit náš pohled na Boha, abychom byli církví, která se dívá na lidstvo s milosrdenstvím“.
A to je to nejsilnější ponaučení, které jsem získala: upírat svůj pohled na Boha, který je pro nás Ježíšem opuštěným. Bez něho neexistuje plné společenství a nedávají žádný smysl konflikty, tragédie a absurdity, které dnešní svět prožívá.
Praxe synodality, jak jsem ji během všech těchto dnů prožívala, mi otevřela nové obzory, jak my věřící, žijící uprostřed světa, který se zdá být lhostejný a katastrofický, se můžeme ztišit, naučit se naslouchat, nechat se oslovit ani ne tak něčími výroky, ale darem, který každý člověk nese v sobě. Různost kultur, jazyků a společenského postavení není překážkou, ba právě naopak! Uvědomila jsem si, jak nás to všechno může proměnit. Ano, naučila jsem se trochu víc „umění mlčet“, které nám umožňuje naslouchat a lépe rozlišovat, co nám chce naznačit Duch Svatý.
Probírala se mnohá témata, probíhala řada sezení a sdílení v malých skupinkách. Při dialogu jsme zažili mnoho okamžiků sbližování v různých tématech, výměny a obohacení, stejně jako rozdílnosti myšlenek a různorodosti vyjádření v závislosti na rozličných kulturách a tradicích. Jedinečný zážitek tohoto druhu.
Nedokážu říci, zda na světě existuje nějaké uskupení, které by někdy zažilo něco podobného: kardinálové, biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice, jáhni, ženy i muži a kvalifikovaní lidé z různých církví společně kráčeli ke krásnější a synodálnější církvi.
Vrátila jsem se se srdcem plným radosti, protože jsem velmi oceňovala proces jako takový. Byl to proces, který si nekladl za cíl hledat řešení a vydávat směrnice k probíraným tématům, protože středobodem tohoto zasedání byla samotná cesta, jak několikrát řekl papež: trpělivá a strhující cesta, kterou jsme podnikli společně s mnoha dalšími.
Konverze, jejíž nutnost pro sebe jsem stále cítila, spočívala v tom, že nemám myslet na všechno, co církev dělá, ale spíše na to, čím církev je, a soustředit se na zápal pro hlásání evangelia a Boží lásky ke všem.
„Cesta synodality je cestou, kterou Bůh očekává od církve třetího tisíciletí“ – to nám popřál papež František. Silně vnímám, že jako Dílo Mariino nemůžeme na tuto výzvu neodpovědět, ba dokonce ji musíme slyšet jako naléhavou žádost adresovanou nám všem; jde v ní o setkání s dnešním lidstvem, které nás žádá, abychom zintenzivnili život našeho specifického charismatu, jímž je jednota! Jsem si jista, že tato cesta církve je pro nás požehnáním a pomůže nám znovu zaměřit náš život na to podstatné, abychom mohli pokorně nabídnout přínos našeho charismatu jak uvnitř církve, tak i lidstvu.
Vzácným darem, který považuji za zvláštní milost, byl pak osobní vztah, který jsem měla s papežem Františkem. Několikrát jsem ho mohla pozdravit a prohodit s ním pár slov. Často mi dával najevo svou blízkost a své modlitby za Svatou zemi.
Za to všechno jsem nesmírně vděčná Bohu a ráda bych vyjádřila své nejhlubší díky vám všem na celém světě za nesčetné modlitby a oběti, kterými jste mě během tohoto měsíce provázeli a podporovali.
Prostřednictvím e-mailů a nejrůznějších zpráv jste mi byli nablízku a sdíleli se mnou i můj zármutek nad vypuknutím násilí ve Svaté zemi, které umocňuje tragédii válek probíhajících v různých částech světa. Děkuji vám z celého srdce, protože i tváří v tvář všeobecnému zoufalství jsem pocítila sílu, která ke mně přichází z modlitby a lásky vás všech; to mi znovu dodalo jistotu, že společně můžeme i nadále věřit, doufat a snažně prosit Boha o dar míru.
Ráda bych vás také informovala, že vzhledem k situaci ve Svaté zemi není možné uskutečnit dlouho plánovanou pouť na svatá místa se zonálními delegáty a Generální radou u příležitosti oslav 80. výročí vzniku Hnutí.
Se zármutkem jsme se jí vzdali. Přesto bychom rádi toto výročí oslavili, a proto se chystá pouť po Itálii spojující Assisi, Loreto a Řím.
Doufáme, že to bude pro celé Hnutí okamžik Boží, abychom jako Maria obnovili své „ano“, poděkovali za charisma, které jsme obdrželi, a odevzdali Božímu milosrdenství všechny své křehkosti, slabosti a selhání.
Požádali jsme papeže Františka, zda by nás mohl přijmout na audienci, a s velkou radostí vám oznamuji, že nám ji udělí dne 7. prosince v 9 hodin.
Stále tedy počítám s vašimi modlitbami, abychom všichni společně mohli s vděčností nabídnout Svatému otci, Chiaře a mnoha dalším, kteří nás předešli, plody charismatu za celých těchto 80 let.
Uděláme všechno pro to, aby se tohoto okamžiku mohli zúčastnit také všichni ostatní, zejména díky kolegamentu, které se uskuteční 9. prosince ve 20:00 italského času.
Zdravím vás z celého srdce,
Margaret
