V době koronavirové pandemie jsme zjistili, že ekonomika žije a nehroutí se především díky pracovníkům, kteří vykonávají ty nejobyčejnější práce. Uvědomili jsme si, že v těch, kteří pro nás každý den chodí do práce s maskami a rukavicemi, je láska jiná, ale nepostradatelná.
Tato bezprecedentní a vážná kolektivní krize nám rovněž poskytuje ponaučení o skutečné povaze hospodářství a trhů. Především nám ukazuje rozdíl mezi různými druhy kapitalismu. Vždy jsme věděli, že duch severoevropského kapitalismu je odlišný od jižního.
Dnes se však tento rozdíl projevuje v nových (částečně) neočekávaných aspektech a v zásadě pro každého neradostných. Vize práce jako povolání (německy Beruf), která již podle mínění Maxe Webera charakterizovala protestantské vidění práce a kapitalismu a která přinesla mimořádné plody, dnes ukazuje svou temnou stránku. Pracovní a ekonomické principy jsou tak důležité, že se mohou stát absolutními a „posvátnými“, a tak se stávají primárními i v situaci takovéto vážné krize.
Slova o nezbytnosti vyhnout se hospodářské recesi za každou cenu, které jsme slyšeli od předsedů vlád nebo ministrů ze zemí severní Evropy a Spojeného království, jsme od vedoucích představitelů zemí katolické kultury (Itálie, Španělsko, Portugalsko) nezaslechli; ne proto, že by byli většími altruisty než jejich kolegové, ale proto, že pod Alpami nebyla ekonomika nikdy nejdůležitějším výrazem občanského života. V posledních letech k tomu docházelo i u nás v Itálii (a jak jsme viděli, v některých regionech ve větší míře), ale tato krize nám také umožnila učinit neočekávaný objev toho, jak rozdílné a specifické je ekonomické chápání v zemích latinských a katolických. Zaznamenali jsme menší růst, máme velké veřejné dluhy, máme rozsáhlou korupci, vysokou nezaměstnanost a nízkou produktivitu; ale děláme vše proto, a ještě trochu navíc, abychom za každou cenu ochránili staré lidi.
„Familiarismus“ (sociologický pojem chápající rodinu jako vůdčí strukturu společnosti – pozn. překl.) není vždy jen amorální. Nikoli proto, že bychom byli lepší nebo etičtější, ale protože jsme z temných i světlých stránek prostě odlišní. Možná by si severní Evropa pro jedenkrát mohla vzít poučení z jihu, což by bylo lepší pro všechny, a všichni bychom se uchránili smrti a bolesti. Pak je tu ještě druhý aspekt. Zjistili jsme, že ekonomika žije a nehroutí se především díky pracovníkům, kteří vykonávají ty nejjednodušší a nejskromnější práce. Kdyby totiž vedle lékařů a zdravotních sester a za nimi neexistoval pomocný zdravotní personál, uklízečky v nemocnicích a řidiči zásobovacích vozů, čističi ulic ve městech, správci elektrické a internetové sítě, zaměstnanci supermarketů, městští strážníci… tato krize by nás ochromila mnohem více a způsobem mnohem více zničujícím a možná nezvládnutelným.
Najednou jsme viděli kolik občanské lásky je kolem nás. Mnozí z nás hledají a vidí lásku na špatných nebo příliš nepatrných místech. Uvědomili jsme si, že existuje jiná, ale nepostradatelná láska u těch, kteří pro nás každý den chodí do práce s maskami a rukavicemi a kteří riskují, že nakazí rodiče a děti jen proto, že konají svou povinnost. Tato práce je také povoláním, i když je těžká, i když vyčerpává, i když nás vede k tomu, že riskujeme hodně a někdy téměř všechno.
Jsem si jist, že právě v těchto hrozných a obtížných dnech se mnoho lidí dotklo té nejhlubší a nejopravdovější stránky své práce a svého života; v dramatické a bolestné situaci znovu spatřili nebo poprvé zahlédli důstojnost a záslužnost své práce. Kéž tento virus rychle pomine, ale ať nikdy nepomine toto velké ponaučení.
Zdroj.: https://www.cittanuova.it/
Přijímat bolest světa
Přijímat bolest světa „Musíme zapomínat na sebe a jako hnutí se více otevřít přijetí bolestí světa.“ Touto silnou výzvou udala prezidentka Maria Voce jasný směr mezinárodnímu celosvětovému setkání zodpovědných za Hnutí...
Proste, a dostanete
Kapucínský kněz Raniero Cantalamessa ve svém kázání na Velký Pátek 2020 v římské bazilice sv. Petra řekl že „jsou věci, o nichž Bůh rozhodl, že nám je poskytne jako společný plod jeho milosti a naší modlitby.“ Následující text Chiary Lubichové je výzvou, abychom...
Poselství Marie Voce, prezidentky Hnutí fokoláre
Dnes je 22. leden 2020. Před 100 lety, 22. ledna 1920, se narodila Chiara Lubichová. Dnes na celém světě stoupá k nebi chvalozpěv díků za ten nesmírný dar, který Bůh dal světu skrze narození Chiary. Chiara – žena, která žila pro to, aby...