Po­dě­ko­vá­ní za po­moc při CO­VID 19

Dra­zí,

rádi bychom po­dě­ko­va­li všem z naší Fi­a­lo­vé Zóny, kdo při­spě­li po­mo­cí v sou­čas­né si­tu­a­ci, jmé­nem všech ro­din ze Srb­ska a Černé Hory, kte­ré v nej­těž­ších chví­lích pro své pře­ži­tí ob­dr­že­ly tuto po­moc. Zde jsou ně­kte­ří z nich:

• Když jsme šli za­nést pe­ní­ze To­ni­mu a jeho ženě, on se prá­vě vra­cel domů, pro­to­že si šel půj­čit pe­ní­ze na kou­pi dře­va na zimu. Když jsme jim vy­svět­li­li, od­kud při­chá­zí po­moc, byli vel­mi do­ja­tí a vděč­ní, pro­to­že cí­ti­li, že to Bůh se o ně sta­rá. Vždy byli ak­tiv­ní na se­tká­ních Hnu­tí, do­kud ne­o­ne­moc­ně­li. On ztra­til před 15 lety prá­ci, prá­vě v době, kdy je­jich 2 dce­ry stu­do­va­ly. Aby si něco vy­dě­lal, dě­lal pří­le­ži­tost­né prá­ce a poté dě­lal těž­ší prá­ce na lodi, to vše bez po­jiš­tě­ní, pro­to teď ani je­den z nich ne­po­bí­rá dů­chod. Man­žel­ka one­moc­ně­la ra­ko­vi­nou a vzá­pě­tí one­moc­něl i on v dů­sled­ku vel­kých vý­ky­vů tep­lot na lodi. Žijí ve­li­ce skrom­ně z toho, co si vy­pěs­tu­jí na za­hrád­ce, a aby za­pla­ti­li za elektři­nu a vodu, Toni vy­po­má­há ve far­nos­ti.
• Mla­dá ro­di­na V. je již ně­ko­lik let zkou­še­na kvů­li ne­mo­ci man­žel­ky, kte­rá po na­ro­ze­ní prv­ní­ho a dru­hé­ho dí­tě­te měla akut­ní po­po­rod­ní psy­chic­ké po­tí­že. Po­kaž­dé jí tr­va­lo dva roky než s po­mo­cí sil­ných léků na­šla opět rov­no­váhu. Man­žel má dva malé ob­chůd­ky s ko­ber­ci a o ví­ken­du pro­dá­vá i na trhu. Po na­ro­ze­ní dětí se o ně mu­sel sta­rat on, vstá­val v noci a kr­mil ma­lič­kou… I přes po­moc pří­buz­ných to pro něj bylo vel­mi těž­ké ob­do­bí. Když při­šel co­vid, ne­mohl tři mě­sí­ce pra­co­vat, ale mu­sel pla­tit ná­jmy. Od ro­di­čů jsme se do­zvě­dě­li o je­jich eko­no­mic­ké si­tu­a­ci a s pe­ně­zi od vás jim mů­že­me po­mo­ci. Pro man­že­la, kte­rý do­sud sám řídí ro­di­nu, to bylo vel­ké pře­kva­pe­ní. Za­vo­lal nám, aby po­dě­ko­val, téměř omluv­ně, pro­to­že jsme se dlou­ho ne­vi­dě­li – prá­vě kvů­li kri­tic­ké si­tu­a­ci man­žel­ky. A pak řekl – když si bu­de­te chtít kou­pit ko­be­rec, já vám ho da­ru­ji.
• Od na­šich přá­tel z jed­né ves­nič­ky jsme se do­zvě­dě­li o ro­di­ně se tře­mi dět­mi. Ta­tí­nek je děl­ník u ča­lou­ní­ka, za­tím­co ma­min­ka jako ka­deř­ni­ce cho­dí od domu k domu, když ji ně­kdo za­vo­lá. Ale kvů­li ko­ro­na­vi­ru ne­moh­li pra­co­vat a ne­mě­li žád­ný pří­jem, do té míry, že ne­mě­li co jíst. Zís­ka­ná po­moc pro ně byla vel­kým da­rem, kte­rý je v této si­tu­a­ci za­chrá­nil.
• Ve Voj­vo­di­ně v jed­né ro­di­ně se čtyř­mi ma­lý­mi dět­mi si man­žel, bý­va­lý gen 3, vy­dě­lá­vá hra­ním na svat­bách v Ma­ďar­sku, pro­to­že si tam může vy­dě­lat tro­chu více. V době Co­vi­du se ale všech­no za­vře­lo. Man­žel­ka pra­cu­je v ma­lém ob­chůd­ku za plat 250 eur, kte­rý ani ne­do­stá­vá pra­vi­del­ně. Ro­din­ná si­tu­a­ce byla kri­tic­ká, byli nu­ce­ni se za­dlužit, ale stá­le ješ­tě ne­vi­dě­li žád­né vý­cho­dis­ko pro své kaž­do­den­ní vý­da­je, škol­ní učeb­ni­ce…Kaž­dý ve­čer se se vše­mi dět­mi mod­li­li, aby jim Bůh po­mohl. Když se do­zvě­dě­li, že zís­ka­jí po­moc, všich­ni se se­šli, i s pra­ro­di­či, aby jim ozná­mi­li se sl­za­mi v očích a s do­ja­tým srd­cem Boží od­po­věď. Ve všech tato zku­še­nost za­ne­chá sto­pu na celý ži­vot.
  Nyní na pod­zim (jako již v před­cho­zích le­tech) man­žel za­čí­ná pra­co­vat ve ves­ni­ci jako pa­lič grap­py, tu­díž má na ně­ko­lik mě­sí­ců pří­jem.
• V Pod­go­ri­ci, hlav­ním měs­tě Černé Hory, zná­me již mno­ho let dvě al­bán­ské ro­di­ny. Muži byli vel­mi ak­tiv­ní jako gen 2.
  Jed­na ro­di­na má dvě děti a man­že­lo­vi před pár lety ope­ro­va­li srd­ce, je­den syn má cuk­rov­ku a man­žel­ka nemá prá­ci. Žijí vel­mi skrom­ně. Mají jed­no auto už 20 let. Co se týče jíd­la, musí být ze zdra­vot­ních dů­vo­dů ve­li­ce opa­tr­ní. Přes to pře­se všech­no jsou vždy vel­mi po­zi­tiv­ní a mají ve své ro­di­ně krás­né vzta­hy. V době ko­ro­na­vi­ru jako mno­ho ji­ných lidí i ten­to man­žel do­stal jen mi­ni­mál­ní mzdu a bylo těž­ké pře­žít, pro­to ří­ka­jí, že „Boží pro­zře­tel­nost při­šla jako vždy v pra­vý čas.“
  Po­dob­nou zku­še­nost má i dru­há ro­di­na se čtyř­mi dět­mi, po­sled­ní se ne­dáv­no na­ro­di­lo. Ani zde man­žel­ka nemá prá­ci.
  Všich­ni jsou do­ja­tí a z ce­lé­ho srd­ce dě­ku­jí.

Bě­le­hrad, září 2020