Dnes je 22. le­den 2020. Před 100 lety, 22. led­na 1920, se na­ro­di­la Chi­a­ra Lu­bi­cho­vá. Dnes na ce­lém svě­tě stou­pá k nebi chva­lo­zpěv díků za ten ne­smír­ný dar, kte­rý Bůh dal svě­tu skr­ze na­ro­ze­ní Chi­a­ry.

Chi­a­ra – žena, kte­rá žila pro to, aby všich­ni na svě­tě zno­vu ob­je­vi­li, že jsou si bra­t­ry, a aby se moh­la utvá­řet ro­di­na dětí Bo­žích spo­je­ná vzá­jem­nou lás­kou. Dě­la­la to den za dnem, na­va­zo­va­la vzta­hy se vše­mi lid­mi, se kte­rý­mi se se­tka­la, aniž by se ne­cha­la za­sta­vit ja­ký­mi­ko­li kul­tur­ní­mi, ná­bo­žen­ský­mi nebo et­nic­ký­mi roz­dí­ly, od­liš­nos­tí po­hla­ví nebo věku, pro­to­že byla pře­svěd­če­na, že Bůh je Otec všech a že tedy všich­ni muži a všech­ny ženy jsou bra­t­ry a sestra­mi. Její po­sel­ství jed­no­ty je, mys­lím, ješ­tě i dnes na­nej­výš ak­tu­ál­ní a je dů­le­ži­té, pro­to­že se ne­u­stá­le ob­je­vu­jí prou­dy růz­ných par­ti­ku­la­ris­mů a roz­dě­le­ní, vzni­ka­jí stá­le nové zdi a nové hra­ni­ce. Vní­mám na­lé­ha­vou tou­hu na­vrá­tit dů­raz na náš je­di­ný cíl, je­di­ný pro všech­ny: žít a ko­nat tak, aby se bu­do­val svět od­liš­ný od toho, v němž jsme, svět sjed­no­ce­ný pod­le Je­ží­šo­vy vize: „Aby všich­ni byli jed­no.“ To je smy­sl mot­ta „Sla­ve­ní jako pří­le­ži­tost k se­tká­ní“, kte­ré jsme zvo­li­li pro osla­vy to­ho­to 100. vý­ro­čí. Ne­chce­me nos­tal­gic­ky vzpo­mí­nat na Chi­a­ru, ale se­tkat se s Chi­a­rou, se­tkat se s ní ži­vou, v du­chu, kte­rý nám pře­da­la, v hnu­tí, kte­ré za­lo­ži­la, ži­vou v ne­spo­čet­ném množ­ství ná­sle­dov­ní­ků ro­ze­se­tých ve všech čás­tech svě­ta. Pro­to vy­zý­vám vás všech­ny, kte­ří jste se jed­no­ho dne se­tka­li s Chi­a­rou a je­jím cha­risma­tem – ať už jste mo­men­tál­ně v kon­tak­tu s na­ším hnu­tím, ane­bo ne – abys­te žili to, co je naší snad zá­klad­ní cha­rak­te­ris­ti­kou: totiž být lid­mi, kte­ří jsou schop­ní vy­tvá­řet vzta­hy, při­jí­mat dru­hé bez před­sud­ků, bez za­u­je­tí, bez sché­mat, pro­po­jo­vat je s dru­hý­mi. Slav­me toto vý­ro­čí Chi­a­ry. Ne­s­me dál její po­sel­ství, její vel­ký sen jed­no­ty, slav­me a dě­lej­me to všich­ni spo­leč­ně. Chi­a­ra nás vidí a pře­je si, abychom byli sjed­no­ce­ní. A účast­ně­me se růz­ných udá­los­tí, kte­ré se ko­na­jí na ce­lém svě­tě a zvláš­tě těch, kte­ré se ko­na­jí v Tri­den­tu, je­jím rod­ném měs­tě, a v Me­zi­ná­rod­ním cen­t­ru Hnu­tí fo­ko­lá­re zde, v Roc­ca di Papa. Buď­te si jis­tí, že jste všich­ni s ra­dos­tí oče­ká­vá­ni a ví­tá­ni!

Via Fras­ca­ti, 306 – 00040 ROC­CA DI PAPA (Roma) – Ita­lia

Ti­šit bo­les­ti, stí­rat slzy

Ti­šit bo­les­ti, stí­rat slzy

Měsíc květen je v katolické církvi již tradičně věnován Panně Marii, naší úctě k ní. Pro inspiraci pro následující dny přinášíme krátký text Chiary Lubichové. Jed­no­ho dne jsem ve­šla do kos­te­la a se srd­cem pl­ným dů­vě­ry jsem se ob­rá­ti­la na Je­ží­še: „Proč...

Ne­o­če­ká­va­ná po­do­ba eko­no­mi­ky

Ne­o­če­ká­va­ná po­do­ba eko­no­mi­ky

V době koronavirové pandemie jsme zjistili, že ekonomika žije a nehroutí se především díky pracovníkům, kteří vykonávají ty nejobyčejnější práce. Uvědomili jsme si, že v těch, kteří pro nás každý den chodí do práce s maskami a rukavicemi, je láska jiná, ale...

Tr­pí­cím na­blíz­ku

Tr­pí­cím na­blíz­ku

Úryvek z textu Chiary Lubichové se dotýká tématu, které zaznívá silněji na pozadí současné pandemie: tím tématem je bolest. Zamyšlení nás uvádí do tajemné přítomnosti Boha, jehož lásce neunikne nic. Tento ryzí křesťanský pohled přináší naději a vyzývá nás, abychom...

Pin It on Pinterest

Share This