Kapucínský kněz Raniero Cantalamessa ve svém kázání na Velký Pátek 2020 v římské bazilice sv. Petra řekl že „jsou věci, o nichž Bůh rozhodl, že nám je poskytne jako společný plod jeho milosti a naší modlitby.“ Následující text Chiary Lubichové je výzvou, abychom spolupracovali s Bohem tak, že budeme prosit o milosti, a přitom se co nejlépe naladíme k tomu, abychom je mohli dostávat.
„Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem“ (Mt 5,23). (…) Ježíš nám tímto slovem jasně řekl, že neexistuje společenství s Bohem, opravdová bohoslužba ani věrohodná modlitba bez usmíření s bratřími. Doufejme tedy, že nám tato slova pronikla hluboko do našeho srdce. Právě proto, že v to doufáme, chci nyní promluvit o modlitbě, kterou Bůh na tomto základě zcela jistě přijímá.
Chtěla bych něco říci především o modlitbě prosebné, jíž si vyprošujeme pomoc a milost, protože mám dojem, že na ni možná ne každý klade dostatečný důraz. Proč? Třeba i z velmi vznešených důvodů: protože jsme prohloubili svou víru a stali jsme se prakticky zbožnějšími; pochopili jsme, že náboženství nespočívá jen v tom, že chodíme do kostela, abychom stále jen prosili, ale spočívá v lásce k Bohu, a tedy v tom, abychom dávali. Ve svém životě usilujeme o naplňování všech zásad, k nimž nás vede naše evangelní spiritualita, abychom udělali – jak my říkáme – svůj díl. To je jistě ten nejlepší způsob uvažování. Ale přesto je zapotřebí se zamyslet. Milovat Boha je pojem široký a zahrnuje v sobě zachovávání všech jeho přikázání.
Jedno z přikázání, které Ježíš důrazně opakuje, říká právě to, že máme prosit: „Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám!“ (Mt 7,7). Co tedy máme dělat? Prosit více a lépe, protože on si to přeje. Také tímto způsobem projevíme svou lásku k Ježíši. (…) Zajisté se modlíme, což znamená, že se neopíráme jen o své vlastní síly. Přesto však se můžeme zlepšit ve dvou směrech. Především nikoli tak, že budeme rozmnožovat své modlitby, ale v tom, že si lépe uvědomíme to, o co už vlastně prosíme. Pouvažujme trochu a uvidíme, o kolik milostí ve svých modlitbách prosíme. (…)
Dále je nutné se zlepšit v tom, že se budeme modlit tak, abychom dostali, jak říkají světci. Dostáváme tehdy, jestliže se modlíme s vědomím, že sami od sebe nemůžeme dělat nic, ale naopak s pokorou a s přesvědčením, že všechno můžeme dokázat v Bohu, to znamená s důvěrou v něho; jestliže se modlíme s vytrvalostí a prosíme vždy s láskyplnou naléhavostí tak, jak si to Ježíš přeje.
Je prostě třeba dát naší modlitbě ve svém životě to správné místo, stále důležitější, předkládat ji Bohu stále lépe, a to způsobem odpovídajícím úsilí, jaké vkládáme do žití našeho Ideálu. Tak bude všechno plodnější.
Modleme se, dokud žijeme tady v čase. Vždycky si vzpomenu na to, co nám doporučovala maminka jedné z prvních fokolarínek před svou smrtí: modlete se během svého života, protože na jeho konci už tu možnost mít nebudete.
Chiara Lubichová (telefonická konference, Rocca di Papa 16. února 1984)
Zdroj: www.focolare.org
Přijímat bolest světa
Přijímat bolest světa „Musíme zapomínat na sebe a jako hnutí se více otevřít přijetí bolestí světa.“ Touto silnou výzvou udala prezidentka Maria Voce jasný směr mezinárodnímu celosvětovému setkání zodpovědných za Hnutí...
Poselství Marie Voce, prezidentky Hnutí fokoláre
Dnes je 22. leden 2020. Před 100 lety, 22. ledna 1920, se narodila Chiara Lubichová. Dnes na celém světě stoupá k nebi chvalozpěv díků za ten nesmírný dar, který Bůh dal světu skrze narození Chiary. Chiara – žena, která žila pro to, aby...
Každý je pro mě darem
Kdo miluje, vládne. Je to přesně tak. Platí to pro tebe i toho, kdo je chudý a nemocný a setkává se s lidmi bohatými a plnými zdraví. Vždyť ten, kdo miluje, dává. Dává stále. Svým dáváním se stává pánem a má v sobě plnost, která nikdy...