Slo­va Je­s­ú­se Mo­rá­na, spo­lu­pre­zi­den­ta Hnu­tí fo­ko­lá­re, kte­rá za­zně­la bě­hem ká­zá­ní při mši za za­vře­ný­mi dveř­mi pře­ná­še­né přes in­ter­net v den vý­ro­čí úmr­tí Chi­a­ry Lu­bi­cho­vé 14. břez­na 2020.

(…) V těch­to po­sled­ních týd­nech – kro­mě ji­né­ho upro­střed post­ní doby – za­zní­va­la v mé duši na­lé­ha­vá myš­len­ka: mar­nost vše­ho, naše tá­pa­jí­cí in­te­li­gen­ce při sna­ze do hloub­ky po­cho­pit sku­teč­nost, ži­vot, ply­nu­tí dě­jin. Fak­tic­ky sta­čil je­den vi­rus, je­den ne­bu­něč­ný mi­k­ro­or­ga­nis­mus, aby ohro­zil všech­ny naše vel­ké úva­hy a jis­to­ty, naše eko­no­mic­ké plá­ny a po­li­tic­ké stra­te­gie; aby spus­til pa­ni­ku na ce­lo­svě­to­vé úrov­ni a vy­zdvi­hl cha­tr­nost tak­zva­né glo­ba­li­za­ce. Jak jsme před pár dny vi­dě­li v ti­tul­ku jed­něch no­vin, kte­ré vy­u­ži­ly fot­ba­lo­vý žar­gon: Ko­ro­na­vi­rus – Glo­ba­li­za­ce 1:0. To je smut­ná prav­da.

Když jsem pře­mýš­lel o tom, co se v po­sled­ních le­tech psa­lo o fe­no­mé­nu kul­tu­ry naší doby, o čet­ných ana­lý­zách a pro­ti-ana­lý­zách tý­ka­jí­cích se bu­douc­nos­ti dě­jin atd., atd., za­chva­co­val mne téměř ochro­mu­jí­cí po­cit zdě­še­ní a smut­ku. Ale prá­vě teh­dy jsem do­spěl k ohrom­né­mu zno­vu­ob­je­ve­ní: Zje­ve­ní, Boží slo­vo k člo­vě­ku pro­střed­nic­tvím lid­ských slov a in­te­li­gen­ce člo­vě­ka; smýš­le­ní Boha v lid­ských slo­vech o hloub­ce ži­vo­ta a dě­jin; „dou­šek smys­lu“. Sku­teč­ně si mys­lím, že pou­ze Boží slo­vo nám dává od­po­vě­di pro tyto chví­le, kte­ré pro­ží­vá­me, pro­to­že pou­ze ono v sobě ob­sa­hu­je věč­nou moud­rost, kte­rá pře­kra­ču­je čas, aniž by ztra­ti­la na svém vý­zna­mu. Ve svět­le Zje­ve­ní si uvě­do­mu­je­me jed­nu sku­teč­nost, kte­rá je tím více ohro­mu­jí­cí, čím je pa­ra­dox­něj­ší: že pro­ží­vá­me čas mi­los­ti.

Moud­rost! To je ten správ­ný klíč. Toto je sku­teč­ně oka­mžik moud­ros­ti, doba pro moud­rost; vize sku­teč­nos­ti z ji­né­ho zor­né­ho úhlu, kte­rá je dnes na­pros­to ne­do­tknu­tel­ná a ne­po­stra­da­tel­ná. (…) Moud­rost, kte­rá vede k chá­pá­ní sku­teč­nos­ti osví­ce­né­mu lás­kou a kte­rá prá­vě díky tomu ak­ti­vu­je ohrom­ný proud bra­tr­ství. Bůh může sku­teč­ně ko­nat mi­mo­řád­né věci i upro­střed zla. Ví­tě­zí nad ním svým zá­mě­rem lás­ky.

Chi­a­ra svým ži­vo­tem pro­šla téměř jed­ním sto­le­tím a krá­če­la jako proud moud­ros­ti, kte­rý za­vla­žo­val zemi. Byla po­zor­ná k udá­los­tem dě­jin, ne­za­sta­vi­la se u po­vrchu věcí, ale šla do hloub­ky a do výš­ky, aby čer­pa­la z Bo­ží­ho po­hle­du a z Bo­žích myš­le­nek, z Boha sa­mot­né­ho. Pro­to ne­hle­dě­la na nic ji­né­ho než na Jeho Slo­vo.

Jed­no­ta je vlast­ně Bo­žím plá­nem s lid­stvem, Je­ží­šo­vou zá­vě­tí, vtě­le­ným Slo­vem. Nyní mů­že­me kon­sta­to­vat, jak toto slo­vo – jed­no­ta – kte­ré je za­kot­ve­no ve Zje­ve­ní, pře­kra­ču­je po­mí­ji­vé udá­los­ti, ob­do­bí a epo­chy. Před­sta­vu­je per­spek­ti­vu smys­lu, kte­rá za­hr­nu­je mi­nu­lost, pří­tom­nost a bu­douc­nost. Pro­rockou per­spek­ti­vu schop­nou uvol­nit tu nej­lep­ší ener­gii mužů a žen kaž­dé ze­mě­pis­né šíř­ky, kul­tu­ry, rasy a spo­le­čen­ských pod­mí­nek. V síle jed­no­ty mů­že­me pro­mě­nit „glo­ba­li­za­ci lhos­tej­nos­ti“ v „glo­ba­li­za­ci bra­tr­ství“.

Zá­pas ne­skon­čil. Jed­ním jsme si jis­ti: ví­těz­ství bude pa­t­řit Bo­ží­mu mi­lo­sr­den­ství.

Je­s­ús Mo­rán
(www.focolare.org)

 

Vel­ký pá­tek – Kříž

Vel­ký pá­tek – Kříž

Ten­to den si při­po­mí­ná­me utr­pe­ní a ukři­žo­vá­ní Je­ží­še Kris­ta. Sna­ží­me se zti­šit, po­ro­zu­mět a svým způ­so­bem pro­jít ces­tu spo­lu s Ním na Kal­vá­rii. Snad není nic těž­ší­ho k po­cho­pe­ní než kříž. K ži­vo­tu pat­ří ra­dost i bo­lest....

Spo­lu­prá­ce s Bo­hem

Spo­lu­prá­ce s Bo­hem

V koronavirové době mnohdy nemůžeme navštívit příbuzné, přátele, známé, kteří by nás potřebovali. Komunikační prostředky se zdají být jedinou možností, jak zprostředkovat svou konkrétní lásku. Následující zamyšlení nám ukazuje další cestu. „Je ve­li­ce moud­ré trá­vit...

Dob­ře se za­ko­ře­nit v pří­tom­nos­ti

Dob­ře se za­ko­ře­nit v pří­tom­nos­ti

„Osla­vo­vat, abychom se se­tka­li“ je mot­to, kte­ré jsme si jako Hnu­tí fo­ko­lá­re zvo­li­li, abychom si v roce 2020 po ce­lém svě­tě při­po­mí­na­li sto let od na­ro­ze­ní naší za­kla­da­tel­ky Chi­a­ry Lu­bi­cho­vé. Ješ­tě před ně­ko­li­ka týd­ny se nám toto...

Pin It on Pinterest

Share This