Slovníček pojmů

Skupin(k)a lidí z Hnutí v místě bydliště, ve škole, na pracovišti apod., kteří se snaží sjednoceni (v modlitbě, ve vzájemné podpoře) být oporou a pomocí všem okolo sebe, kteří to jakkoli potřebují.

Též „stálá mariapoli“, modelové městečko, jakoby evangelní „město na hoře“ (srov. Mt 5,14). Malá ukázka toho, jaká by mohla být společnost žijící podle zákona vzájemné lásky, sdílící materiální, kulturní i duchovní bohatství. Žijí v ní členové různých povolání Díla Mariina, věnují se modlitbě, práci, studiu i ostatním konkrétním aspektům života Díla. Dnes existuje 24 citadel a jsou roztroušené na všech kontinentech. První a nejznámější je od roku 1964 v Itálii, v Loppianu u Florencie. V Česku je v Praze – Vinoři a má název Il Patto (Pakt, smlouva – myslí se tím pakt jednoty).

(delegáti zóny) – viz zóna.

Rovnocenný název pro Hnutí fokoláre. Používají se oba názvy buď úplné, nebo ve zkrácených formách jako „Dílo“, „Hnutí“. Název vy­chá­zí z myš­len­ky, že tak jako se Je­žíš na­ro­dil z Pan­ny Ma­rie, tak i jeho „na­ro­ze­ní“ mezi čle­ny Díla je dí­lem Ma­rii­ným, pro­to­že se sna­ží svým ži­vo­tem na­po­do­bo­vat Ma­riin ži­vot a tak vy­tvá­řet pod­mín­ky pro Kris­tův zrod upro­střed nich (srov. též Mt 18,20). Jde o duchovní přítomnost Krista ve společnosti, prostřednictvím Panny Marie.

Projekt, ke kterému Chiara Lubichová dostala inspiraci v roce 1991 při své cestě do Brazílie. ES nestaví do středu svého zájmu individualismus, ale společenství. Jde o ekonomiku, která není postavena na „kultuře vlastnění“, ale na „kultuře dávání“. Ekonomiku, která nepřestává být zaměřená na ziskovost a konkurenceschopnost,  nezapomíná na nutnost rozvoje vlastní firmy a dokáže vnímat i kontext společenství. Má na zřeteli nejen materiální potřeby, ale dává zároveň část svých kapacit a zisku ve prospěch osobního, sociálního a duchovního rozvoje.

Z italského slova focolare, tj. krb či ohniště. V tomto kontextu ve významu rodinný krb (ohniště), místo pro setkávání rodiny. Tak se začalo říkat první skupince v italském Tridentu v roce 1944, kterou tvořily Chiara Lubichová a její první společnice. Na tomto principu je uspořádán veškerý život v Hnutí. V malých („rodinných“) skupinkách se setkávají děti,  mládež,  tzv. skupiny Slova života, rodiny i nejrůznější skupiny, které spojuje odbornost nebo způsob života. Ale specificky se název fokoláre používá pro místo, kde žijí fokolaríni nebo fokolarínky.

Zasvěcená osoba žijící v panictví/panenství společně s dalšími v tzv. fokoláre. Většinou jde o běžný byt nebo dům, kam také podle svých možností docházejí fokolaríni (fokolarínky) žijící v manželství. Žijí uprostřed světa, zasvěcují se Bohu sliby (ženatí a vdané přísliby). Jde o novou cestu zasvěceného života v církvi, kterou Chiara Lubichová nazvala „čtvrtou cestou“ (na rozdíl od života v manželství, v klášteře, nebo života jako zasvěcené osoby ve světě).

Z italského generazione nuova, nová generace Hnutí fokoláre. Číslicí se odlišují věkové skupiny: gen 2 – mládež asi 18-30 let (číslice 2 protože tato „větev“ vznikla v rámci Hnutí fokoláre po „první“ generaci dospělých), gen 3 – děti a mládež ve věku 9-17 let, gen 4 – děti od 4 do 8 let, gen 5 – od dva a půl roku do 4 let.

Zkratka z italského generazione nuova sacerdotale – nová kněžská generace. Jde o větev Hnutí fokoláre, do které patří mladí muži, kteří se připravují na kněžství a čerpají přitom ze spirituality Hnutí. Větev gens v Díle vznikla v roce 1968, kdy se ve světě projevovala určitá duchovní krize a objevovaly se návrhy  semináře zrušit.

Mladí muži, kteří se připravují na kněžství v semináři a snaží se s Ježíšem uprostřed semináře duchovně obnovit, být v nich kvasem.

Chlapci ve věku od 12 do 18 let, kteří začínají objevovat povolání ke kněžství.

Z italského generazione nuova religiose, generazione nuova religiosi – nová generace řeholnic nebo řeholníků. Ženy a muži, kteří se připravují na své řeholní povolání a přitom čerpají ze spirituality Hnutí fokoláre.

Giorno (italsky den), jednodenní akce Hnutí fokoláre otevřená pro veřejnost. Giornaty mají různé tematické zaměření. Jde v nich o konkrétní seznámení se spiritualitou Hnutí fokoláre s možností zažít – nakolik je to možné –  vzájemnou lásku a jednotu mezi všemi účastníky bez ohledu na věkové, sociální, kulturní nebo jiné rozdíly.

(viz také Dílo Mariino), šíří duchovní a sociální obnovu. Tvoří ho lidé různých ras, kultur a sociálních kategorií. Ústřední myšlenkou je jednota. Cílem je přispívat k univerzálnímu bratrství a k vytváření jedné lidské rodiny prostřednictvím dialogů: mezináboženského, ekumenického, s lidmi bez náboženského přesvědčení, uvnitř vlastní církve a s různými oblastmi současné kultury.

Pod pojmem „Ideál“ se rozumí všechny myšlenky týkají se spirituality i struktury Díla, a také přijetí nového života, který z toho vyplývá.

Z italského „collegamento“ – spojení. Původně pravidelné telefonické konferenční hovory Chiary Lubichové a členů Hnutí fokoláre z celého světa. Chiara sdělovala svou duchovní zkušenost a předsevzetí do dalších dní jako pomoc v duchovním životě, na „Svaté cestě“ (v úsilí každého o svatost). Kromě toho se sdělovaly i zprávy o životě Hnutí v různých zemích. V současnosti probíhá kolegamento formou internetového videopřenosu. S českým či slovenským dabingem.

Město Mariino, z řeckého πόλις (polis), ve významu městský stát nebo město. Původně letní dovolená prvních fokolarínek a fokolarínů, ze které se vyvinulo odpočinkové a formační setkání členů Hnutí, pořádané nejprve v italských Dolomitech a potom na různých místech. V současnosti se konají mariapoli většinou jako několikadenní setkání v různých oblastech světa.

Tak se v Hnutí fokoláre říká těm, kteří ukončili svůj pozemský život. Hnutí – v očekávání budoucího trvalého sjednocení – s nimi zůstává spojeno v lásce a v modlitbách. V písemné podobě se snaží zachytit jejich životní zkušenost, která se stává obohacujícím příkladem i povzbuzením pro mnohé a snaží se dobře pečovat o místa, kde jsou pochováni.

Typicky laické vyjádření celého Hnutí fokoláre ve společnosti. Hlavními animátory jsou volontáři a volontárky (Boží dobrovolníci), laici nejrůznějších sociálních a profesních kategorií. Snaží se dávat soudobé společnosti křesťanskou duši a přispívat k obnově různých oblastí lidského života, jako např. ekonomie, právo, zdravotnictví, umění, výchova a vzdělávání, komunikace a politika.

Hnutí Nových rodin vzniklo v roce 1967 jako součást Hnutí fokoláre a je rozšířeno ve všech kontinentech. Hlásí se k němu tisíce rodin po celém světě, které jsou přitahovány životním stylem, majícím kořeny v evangeliu. Podle specifik každého kontinentu nebo regionu nabývají aktivity rodin různých výrazů a forem. Hnutí Nových rodin se snaží přispívat k nové kultuře života rodin ve čtyřech směrech: spiritualita, výchova, prosociálnost, solidarita. Zabývá se též adopcemi na dálku. Jeho hlavními animátory jsou fokolaríni žijící v manželství. Nové rodiny působí od sedmdesátých let aktivně i v České republice.

Rodina, v níž jsou oba manželé fokolaríni žijící v manželství. Přinášejí spiritualitu Hnutí fokoláre všem okolo sebe, jsou skutečným fokoláre, roste okolo nich komunita, kde se díky Ježíši uprostřed nich rodí všechna povolání Hnutí. Jsou plně k dispozici Hnutí, i včetně přestěhování se (pokud to rodinná situace umožňuje) do jiného města či státu.

Komentář k úryvku vybranému z Bible. Je vodítkem, jak během měsíce přetvářet každodenní život podle Božího slova. Pro Chiaru Lubichovou a její první následovnice bylo zdrojem života s Bohem evangelium. První fokolarínky se snažily vždy žít podle některé věty evangelia. Tento způsob se rozšířil nejen v rámci Hnutí fokoláre, ale i jinde. Aby se fokolarínky v tomto životě navzájem povzbudily a společně v něm pokročily, vyprávěly si, jaké účinky to v jejich životě vyvolává. Text Slova života se překládá do mnoha jazyků a dialektů a prostřednictvím médií se dostává k lidem na celém světě.

Také spiritualita společenství, má své kořeny ve „znovuobjevení“ evangelia. Přináší životní styl, který se inspiruje křesťanskými principy. Aniž by opomíjela paralelní hodnoty ostatních vyznání a kultur, které naopak zdůrazňuje, odpovídá na stále přítomnou otázku po smyslu života a přispívá k budování míru a jednoty ve světě. Vzájemnost v lásce až k vytvoření jednoty se ukazuje jako jakýsi „kodex“ proměny společnosti. Spiritualitu jednoty sdílí nejenom katolíci, ale i křesťané mnoha jiných církví, různým způsobem i následovníci velkých náboženství a lidé dobré vůle bez náboženského přesvědčení.

Označení pro „Boží dobrovolníky a dobrovolnice“ Hnutí fokoláre. Volontáři/volontárky jsou lidé, kteří dobrovolně (bez specifických závazků nebo slibů) naplno žijí pro cíle Hnutí fokoláre ve společnosti.

Výraz, který začala Chiara Lubichová používat pro dialog se současnou kulturou, pro vtělování života podle spirituality Hnutí do  jednotlivých disciplín lidské činnosti: do psychologie, sociologie, filosofie, teologie, ekonomie atd. Inspirací pro toto označení jí byla myšlenka sv. Jana Zlatoústého. Ten v komentáři k evangeliu sv. Jana /Jan 7,38/ přirovnává působení Ducha svatého k živé vodě, která působí bez přerušení a svým vyléváním způsobuje blahodárné „záplavy“, připomínající jev, k němuž dochází v okolí velkých řek, např. Nilu. Ten vystupuje pravidelně ze svých břehů, zavlažuje okolní půdu a po návratu vody zůstává široký pás zúrodněné zeminy. Stejně tak působí i charisma jednoty, které se „vylévá“ z Hnutí a jeho myšlenky oslovují a inspirují lidi působící v různých oborech a sférách lidské činnosti.

Jakýsi „správní“ celek Hnutí, ne vždy kopírující zeměpisné regiony. Charakterizuje ji existence mužského a ženského fokoláre a dalších realit života Hnutí. Zodpovědnými za zónu jsou takzvaní delegáti (ženské a mužské části).