„Kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.“

(Mt 10,42)

„Kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.“ (Mt 10,42)

Evangelista Matouš je velmi vzdělaný křesťanský znalec Písma. Důkladně zná zaslíbení Boha Izraele a Ježíšova slova a činy jsou pro něj jejich naplněním. Proto ve svém evangeliu předkládá učení Ježíše – jakožto nového Mojžíše – v podobě pěti velkých promluv. 

Toto Slovo života uzavírá „misionářskou promluvu“, která začíná vyvolením dvanácti apoštolů a poukazuje na náročné stránky kazatelské činnosti: nepochopení a pronásledování, s nimiž se budou setkávat a která vyžadují věrohodné svědectví, a to i prostřednictvím radikálních rozhodnutí. 

Avšak je tu ještě něco víc: Ježíš odhaluje, že vyslání učedníků má kořeny v poslání, které On sám přijal od Otce. Jde o přesvědčení živé již ve Starém zákoně, a sice že v Božím poslovi je to sám Bůh, kdo se zpřítomňuje a kdo se angažuje. Je to tedy právě Boží láska, která skrze svědectví Ježíše a těch, které Ježíš posílá, zasahuje postupně každého člověka.

 

„Kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.“

 

Ježíš sděluje, že kromě toho, že někteří lidé – apoštolové, pastýři, proroci – mají zvláštní poslání, každý křesťan může být jeho učedníkem a zároveň příjemcem i nositelem poslání.  A jako učedníci jsme všichni, i když jsme „malí“, zjevně bez zvláštních schopností či hodností, uschopněni svědčit o Boží blízkosti. Otec všech posílá k lidstvu celé křesťanské společenství.

Všichni jsme prostřednictvím svých bratří a sester obdrželi od Boha pozornost, péči, odpuštění a důvěru. Všichni můžeme druhým něco dát, aby zakusili Otcovu něhu, jako to udělal Ježíš během svého poslání. A právě v tomto kořeni, jímž je Otec, spočívá záruka, že takzvané „malé věci“ mohou změnit svět. I kdyby to byla třeba jen číše studené vody. 

„Nezáleží na tom, zda můžeme dát hodně nebo málo. Důležité je ,jak‘ dáváme, kolik lásky vkládáme i do malého gesta pozornosti vůči druhému. Někdy stačí podat mu sklenici vody, sklenici ,studené‘ vody (…) malé gesto, ale z Božího pohledu velké, pokud je vykonáno v Jeho jménu, totiž z lásky. (…) Slovo života tohoto měsíce nám může pomoci odhalit hodnotu každé naší činnosti: od práce doma nebo na poli a v továrně až po vyřizování kancelářských záležitostí, školních úkolů, stejně jako odpovědnost v občanské, politické a náboženské oblasti. Všechno se může stát pozornou a horlivou službou. Láska nám dá nové oči, abychom vnímali to, co ostatní potřebují, a šli jim vynalézavě a velkoryse vstříc. Jaké to přináší plody? Dary budou kolovat, protože láska vyvolává lásku. Radost se znásobí, protože ,blaženější je dávat než dostávat‘1 .“2

 

„Kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.“

 

Ježíš nás žádá o něco velmi náročného: nezastavit proud Boží lásky. Žádá nás, abychom s otevřeným srdcem a konkrétní službou oslovili každého muže a ženu a překonali své kategorie a soudy.

Chce naši aktivní, tvořivou a odpovědnou spolupráci pro společné dobro, počínaje každodenními maličkostmi. Ale zároveň nás neopomene odměnit: bude nám vždy stát po boku, pečovat o nás a doprovázet nás v našem poslání.

„(…) Odešel jsem z práce na Filipínách a odjel do Austrálie za rodinou. (…) Našel jsem práci na stavbě jako uklízeč jídelen, šaten a kanceláří, které užívá více než 500 dělníků. Úplně jiná práce než ta, kterou jsem dělal předtím jako inženýr (…) Z lásky k ostatním se starám o to, aby jídelny byly vždy čisté a uklizené. Jsou však lidé, kterým na čistotě nezáleží (…). Neztratil jsem trpělivost, protože je to pro mě příležitost milovat Ježíše v každém člověku, kterého potkám. Postupně tito lidé začali po sobě po jídle uklízet a časem jsme se spřátelili a já si začal získávat jejich důvěru a respekt. (…) Zakusil jsem, že láska je nakažlivá a vše, co je vykonáno z lásky, přetrvává.“3

Letizia Magri a tým Slova života

 

1 Sk 20,35.

2Ch. Lubichová, Slovo života na říjen 2006 (Nové město 10/2006), taktéž v Parole di Vita, a cura di Fabio Ciardi (Opere di Chiara Lubich 5; Città Nuova, Roma 2017), str. 792-793.

3A cura di S. Pellegrini, G. Salerno, M. Caporali, Famiglie in azione – Un mosaico di vita, Città Nuova 2022, str. 55.

Pin It on Pinterest

Share This