„Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi.“ (Kol 3,2)

„Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi.“ (Kol 3,2)

První křesťanské komunity sotva vznikly a už se objevily neshody způsobené nesprávným výkladem evangelijního poselství. Pavel, který byl ve vězení, se o těchto problémech v Kolosách dozvěděl, a proto této komunitě píše.

Slovo života na tento měsíc lépe pochopíme, když ho budeme číst v kontextu úryvku, v němž se nachází: „Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu.“¹

Aby bylo možné překonat neshody, vyzývá nás Pavel, abychom obrátili své myšlenky a celou svou bytost ke Kristu, který vstal z mrtvých. Ve křtu jsme totiž také my zemřeli a byli vzkříšeni v Kristu. Můžeme žít ono „již a ještě ne“ tohoto nového života.

„Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi.“

Tuto možnost samozřejmě nezískáváme jednou provždy, ale musíme ji stále hledat na náročné cestě, která trvá po celou dobu naší existence. Znamená to směrovat náš život vzhůru. Kristus totiž přinesl nebeský život na zem a jeho Velikonoce jsou počátkem nového stvoření, nového lidstva. To by bylo logickým důsledkem volby života podle evangelia, volby, která zcela mění naše smýšlení, převrací řád, cíle, které nám svět nabízí, osvobozuje nás od podmíněnosti tím, že nám dává zakusit radikální změnu. Pavel konec konců nesnižuje hodnotu „pozemských věcí“, protože od chvíle, kdy se nebe dotklo země vtělením Božího Syna, bylo vše obnoveno.²

„Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi.“

„Co znamená to, ,co pochází shůry‘?“ píše Chiara Lubichová. „Jsou to hodnoty, které přinesl Ježíš na zem a jimiž se vyznačují jeho učedníci, jako je láska, svornost, pokoj, odpuštění, bezúhonnost, čistota, poctivost, spravedlnost atd. Jedná se o ctnosti a bohatství, které nabízí evangelium. Jejich prostřednictvím křesťané zůstávají těmi, kteří byli vzkříšeni s Kristem. (…)

Jak je možné mít srdce zakotvené v nebi, a přitom žít uprostřed světa? Tak, že se necháme vést myšlenkami a postoji Ježíšovými. Jeho vnitřní pohled byl vždy obrácen k Otci a jeho život odrážel v každém okamžiku zákon nebe, tedy zákon lásky.“³

„Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi.“

Přítomnost křesťanů ve světě se odvážně otevírá novému životu, který přinášejí Velikonoce. Jsou to nové ženy a noví muži, kteří nepocházejí ze světa,⁴ ale žijí ve světě se všemi jeho obtížemi. O prvních křesťanech se říkalo: „Žijí na zemi, bydlí však v nebi. (…) Jako je duše v těle, tak jsou křesťané ve světě.“⁵

Odvážné a zcela evangelijní rozhodnutí dělníka, který se odhodlal pomoci jednomu ze svých právě propuštěných kolegů, vyvolá řetězec bratrských skutků inspirovaných jeho svědectvím.

„V továrně propouštěli a jedna z výpovědí byla určena i Jiřímu. Věděl jsem, že jeho ekonomická situace není dobrá, a tak jsem ho vyzval, aby se se mnou vrátil na personální oddělení: „Já se mám lépe než on,“ řekl jsem, „moje manželka má práci. Propusťte raději mě místo něj.“ Šéf slíbil, že případ přezkoumá. Když jsme vyšli ven, Jiří mě dojatě objal. Tato událost se samozřejmě šířila od úst k ústům a dva další dělníci, kteří na tom byli podobně jako já, se nabídli místo dvou dalších propuštěných lidí. Vedení bylo nuceno přehodnotit metody výběru zaměstnanců, které propustí. Když se o tom dozvěděl pan farář, vyprávěl to během nedělního kázání, aniž by uvedl jména. Druhý den mi řekl, že mu dvě studentky přinesly všechny své úspory pro dělníky v nesnázích a prohlásily: „I my chceme napodobit skutek toho dělníka.“ (B. S. – Brazílie)⁶

Patrizia Mazzola a tým Slova života