„Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.“ (1 Jan 4,16)
Věta „Bůh je láska“ je nejzářivější definicí Boha v Písmu svatém. Objevuje se v něm jen dvakrát, a to právě v tomto textu, dopise či povzbuzení, jenž je ozvěnou čtvrtého evangelia. Autorem je učedník, který dosvědčuje duchovní tradici apoštola Jana. Píše křesťanské obci, která bohužel již v prvním století čelí smutným zkouškám, tedy rozkolu a neshodám jak na poli víry, tak svědectví.
Bůh je láska: On sám v sobě jako v Trojici žije plnost společenství a tuto lásku rozlévá na svoje stvoření. Těm, kteří ho přijmou, dává moc stát se jeho dětmi[1], nést jeho DNA, být schopni milovat. Jeho láska je nezištná a osvobozuje od každého strachu a bojácnosti.[2]
Aby se uskutečnil slib vzájemného společenství: tedy abychom my byli v Bohu a Bůh v nás, musíme „zůstat“ v této aktivní, dynamické a tvořivé lásce. Proto jsou Ježíšovi učedníci zváni k tomu, aby se navzájem milovali, aby dávali život a sdíleli majetek se všemi potřebnými. V této lásce zůstává společenství jednotné, prorocké a věrné.
„Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.“
Tato výzva k nám zní silně a jasně i dnes, kdy se mnohdy cítíme zmítáni nečekanými a těžko kontrolovatelnými událostmi, jako je pandemie nebo jiné osobní a kolektivní tragédie. Máme pocit, že bloudíme, jsme vyděšení a máme silné pokušení uzavřít se do sebe, postavit kolem sebe zdi, které nás ochrání před tím, kdo snad ohrožuje naše jistoty, místo toho, abychom stavěli mosty k setkávání.
Jak můžeme za takových okolností dál věřit v Boží lásku? Je možné dál milovat?
Josiane z Libanonu byla právě daleko od své vlasti, když se v srpnu 2020 dozvěděla o strašlivé explozi v Bejrútu. Svěřuje se někomu, kdo jako ona žije Slovo života: „V srdci jsem cítila bolest, zlost, úzkost, smutek, zmatek. Vyvstávala ve mně naléhavá otázka: nestačí snad všechno to, čím vším už Libanon prošel? Myslela jsem na tu čtvrť srovnanou se zemí, kde jsem se narodila a žila, kde jsou nyní moji příbuzní mrtví, zranění nebo evakuovaní, kde jsou zničené domy, školy, nemocnice, které jsem tak dobře znala.
Snažila jsem se být nablízku mamince a bratrům, odpovídat na spoustu zpráv od mnoha dalších lidí, kteří vyjadřovali svou blízkost, náklonnost, modlitbu, a všem naslouchat v této hluboké otevřené ráně. Chtěla jsem věřit a VĚŘÍM, že tato setkání s těmi, kteří trpí, jsou výzvou k tomu, abychom odpověděli láskou, kterou Bůh vložil do našich srdcí. Kromě slz jsem v mnoha Libanoncích našla světlo, hlavně v mladých, kteří znovu vstali, rozhlédli se kolem sebe a pomohli těm, kteří to potřebovali. Zrodila se ve mně naděje, že mladí jsou připraveni se seriózně zapojit i do politiky, protože jsou přesvědčeni, že řešením je cesta skutečného dialogu, shody a vědomí, že jsme bratři.“
„Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.“
Cenný postřeh k tomuto Slovu života nám nabízí také Chiara Lubichová: „Nelze oddělit kříž od slávy, nelze oddělit Ukřižovaného od Vzkříšeného. Jsou to dva rysy téhož tajemství Boha, jenž je Láska.[3] (…) Jakmile jednou vykonáme oběť, snažme se na to více nemyslet, ale dále konat to, co po nás Bůh chce, na místě, kde jsme: (…) snažme se milovat druhé, bližní kolem nás. Když budeme takto jednat, zakusíme neobvyklý a nečekaný účinek: naši duši zaplaví pokoj, láska, čistá radost, světlo. (…) A v bohatství této zkušenosti budeme moci účinněji pomoci všem svým bratřím nalézt blaženost v slzách, proměnit v pokoj to, co je trýzní. Staneme se tak nástroji radosti pro mnohé, nástroji štěstí, po kterém touží každé lidské srdce.“[4]
Letizia Magri
[1] Srov. 1 Jan 1, 12; 1 Jan 3,1.
[2] Srov. 1 Jan 4,18.
[3] 1 Jan 4,10.
[4] Ch. Lubichová, Slovo života na leden 1984, in Parole di Vita, a cura di Fabio Ciardi (Opere di Chiara Lubich 5; Città Nuova, Roma 2017) pp. 279-281. Vlastní překlad.
Slovo života – srpen 2024
„Pane, je dobře, že jsme tady.“ (Mt 17,4)„Pane, je dobře, že jsme tady.“ (Mt 17,4) Ježíš se svými učedníky je na cestě do Jeruzaléma. Když jim oznámí, že tam bude muset trpět, zemřít a vstát z mrtvých, Petr se vzbouří, což odráží všeobecné zděšení a nepochopení....
Slovo života – červenec 2024
„Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.“ (Ž 23,1)
Slovo života – červen 2024
„Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste.“ (Mk 4,26-27)