„Zachovali se k nám neobyčejně laskavě.“ (srov. Sk 28,2)

„Zachovali se k nám neobyčejně laskavě.“ (srov. Sk 28,2)[1]

Na středomořský ostrov Malta dorazilo po čtrnácti dnech na lodi dvě stě sedmdesát šest trosečníků. Jsou promočení, vyčerpaní a vyděšení; zažili bezmoc vůči přírodním silám, hrozila jim smrt. Mezi nimi je i vězeň cestující do Říma, aby se zde podrobil soudnímu procesu u císaře.

Tato událost není aktuální zpráva z novin, ale vyprávění apoštola Pavla, kterého vezli do Říma, kde měl korunovat svoje evangelizační poslání svědectvím skrze mučednictví.

Podpírán svojí nezdolnou vírou v Boží prozřetelnost dokázal navzdory svému postavení vězně pomáhat všem druhům v neštěstí, dokud nepřistáli na Maltě.

Zde je přivítali místní obyvatelé, rozdělali pro ně veliký oheň, aby se zahřáli, a pak se o ně postarali. Na konci zimy, asi po třech měsících, jim dali všechno potřebné k tomu, aby mohli pokračovat bezpečně v cestě.

 „Zachovali se k nám neobyčejně laskavě.“

Pavel a další trosečníci zakusili hřejivé a konkrétní lidství lidí, k nimž ještě nedosáhlo světlo evangelia. Je to osobní přijetí beze spěchu, které umí posloužit hostům bez kulturních, náboženských nebo společenských předsudků. K jeho uskutečnění je zapotřebí osobního zapojení i zapojení celé komunity.

Schopnost přijmout druhého má v krvi každý člověk jakožto tvor, který v sobě nese otisk milosrdného Otce, i když v něm křesťanská víra  ještě nebyla zažehnuta anebo zeslábla. Je to zákon vepsaný do lidského srdce, který Boží slovo ukazuje a zhodnocuje, od Abrahama[2] až po strhující zjevení Ježíše: „Byl jsem na cestě, a ujali jste se mě.“[3]

Sám Pán nám nabízí sílu své milosti, aby naše křehká vůle dosáhla plnosti křesťanské lásky.

Touto zkušeností nás Pavel učí také důvěřovat zásahu Boží prozřetelnosti, rozeznat a ocenit dobro získané skrze konkrétní lásku mnoha lidí, s nimiž se setkáme na naší cestě.

 „Zachovali se k nám neobyčejně laskavě.“

Tento verš ze Skutků apoštolů navrhli křesťané různých církví z Malty jako motto pro Týden modliteb za jednotu křesťanů 2020.[4]

Tyto komunity se společně věnují mnoha iniciativám na podporu chudých a migrantů: pořádají distribuce jídla, oblečení a hraček pro děti, hodiny angličtiny na podporu sociálního začlenění. Touhou je posílit schopnost přijetí, ale také oživit společenství mezi křesťany náležejícími do různých církví, aby svědčilo o jediné víře.

A jak svědčíme my mezi bratry o Boží lásce? Jak přispíváme k vytváření sjednocených rodin, solidárních měst, skutečně lidské společnosti? Takto nám radí Chiara Lubichová:

„Ježíš nám ukázal, že milovat znamená přijmout druhého takového, jaký je, stejně jako On přijal každého z nás. Přijmout druhého s jeho zálibami, myšlením, chybami, jinakostí. (…) Udělat mu místo v sobě a vyklidit ze srdce všechny předsudky, soudy a instinktivní odpor. (…) Nikdy nevzdáme Bohu tak velikou chválu jako tehdy, když se snažíme přijmout svého bližního, protože tehdy stavíme základy bratrského společenství, a nic nedělá Bohu takovou radost jako skutečná jednota mezi lidmi. Jednota přitahuje přítomnost Ježíše mezi nás a jeho přítomnost vše proměňuje. Přistupujme tedy ke každému bližnímu s přáním z celého srdce jej přijmout a dříve či později s ním navázat vztah vzájemné lásky.“[5]

Letizia Magri

[1]    Podle českého ekumenického překladu Bible, Praha 1985.

[2]    Srov. Gen 18,1-16.

[3]    Mt 25,35.

[4]    Týden modliteb za jednotu křesťanů se slaví každoročně na severní polokouli od 18. do 25. ledna, na jižní polokouli mezi svátkem Nanebevstoupení Páně a Sesláním Ducha Svatého. U nás, tak jako na některých dalších místech, předchází Týdnu modliteb za jednotu křesťanů Alianční týden modliteb organizovaný Evangelikální aliancí, v roce 2020 ve dnech 5.–12. ledna.

[5]    Ch. Lubichová, Slovo života na prosinec 1986, in Parole di Vita, a cura di Fabio Ciardi (Opere di Chiara Lubich 5; Città Nuova, Roma 2017), str. 375-376.