„Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána.“ (Lk 1,45)

„Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána.“ (Lk 1,45)

 Také v tomto měsíci nám Slovo života nabízí jedno blahoslavenství. Je to radostný, inspirovaný pozdrav jedné ženy, Alžběty, druhé ženě, Marii, která jí přišla na pomoc. Obě totiž čekají dítě a obě, hluboce věřící, přijaly Boží slovo a ve své nepatrnosti zakusily jeho plodící sílu.

Panna Maria je první blahoslavenou v Lukášově evangeliu, je tou, která zakouší radost z niterného vztahu s Bohem. Tímto blahoslavenstvím evangelista uvádí svoji úvahu nad vztahem mezi hlásaným Božím slovem a přijímající vírou, mezi Boží iniciativou a svobodným souhlasem člověka.

„Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána.“

 Panna Maria je skutečnou věřící podle slibu „daného Abrahámovi a jeho potomkům navěky“[1]. Je natolik prázdná od sebe, natolik pokorná a otevřená naslouchání Božímu slovu, že se samo Boží slovo může vtělit v jejím lůně a vstoupit tak do dějin lidstva.

Nikdo z nás nebude moci zakusit Mariino panenské mateřství, ale všichni můžeme napodobovat její důvěru v Boží lásku. Když přijmeme Slovo s otevřeným srdcem, může se spolu se svými přísliby vtělit také v nás a učinit plodnými naše životy občanů, otců, matek, studentů, pracujících, politiků, mladých i starých, zdravých i nemocných.

 A co když je naše víra nejistá, jako tomu bylo u Zachariáše[2]? Svěřujme se dál Božímu milosrdenství. On nás nepřestane hledat, dokud i my neobjevíme jeho věrnost a nebudeme mu dobrořečit.

„Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána.“

V horách Svaté země, v dobách nám mnohem bližších, učila jiná hluboce věřící matka své děti umění odpuštění a dialogu, jak se tomu naučila z evangelia. Malé znamení v zemi, kolébce civilizace, která odedávna hledá pokoj a stabilitu i mezi věřícími různých vyznání. Margaret vypráví: „Když nás děti ze sousedství urážely a odmítaly, maminka nám řekla: ,Pozvěte je k nám.‘ Rozdala jim čerstvě upečený chléb, aby ho donesly domů. Od té doby jsme s těmi rodinami navázali přátelské vztahy.“[3]

Také Chiara Lubichová nás podporuje v této odvážné důvěře: „Panna Maria je po Ježíšovi tou, která nejlépe a nejdokonaleji dokázala říci ,ano‘ Bohu. Především v tom tkví její svatost a velikost. Je-li Ježíš Slovem, vtěleným Slovem, pak Panna Maria pro svoji víru ve Slovo je Slovem prožitým, avšak tvor jako my, stejný jako my. (…) Máme tedy spolu s Marií věřit, že se uskuteční všechny přísliby, které Ježíšova slova obsahují, a je-li to nezbytné, čelit stejně jako ona riziku absurdity, které někdy jeho Slovo přináší. Ten, kdo věří Slovu, prožívá velké i malé, vždy však nádherné věci. Událostmi, které to potvrzují, by se mohly zaplnit celé knihy. (…) Když se tedy v každodenním životě setkáme při četbě Písma s Božím slovem, otevřme svá srdce a naslouchejme s vírou, že to, oč nás Ježíš žádá a co slibuje, se uskuteční. Brzy objevíme (…), že On své přísliby plní.“[4]

 „Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána.“

 V tomto čase příprav na Vánoce si připomeňme Ježíšův překvapivý příslib, že bude s těmi, kteří přijmou a budou žít přikázání vzájemné lásky: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu – což je právě evangelní láska – tam jsem já uprostřed nich.“[5]

 V důvěře v tento slib dovolme Ježíši, aby se i dnes znovu narodil v našich domovech a na našich ulicích skrze vzájemné přijetí, hluboké naslouchání druhému a bratrské objetí, jakým bylo objetí Marie a Alžběty.

Letizia Ma

[1] Srov. Lk 1,55.

[2] Srov. Lk 1,5-25; 67-79.

[3] Viz Nové město 2/2021 (str. 18) a YouTube Hnutí fokoláre ČR: Rozhovor s Margaret Karramovou, prezidentkou Hnutí fokoláre.

[4] Ch. Lubichová, Slovo života na srpen 1999, taktéž v Parole di Vita, a cura di Fabio Ciardi (Opere di Chiara Lubich 5; Città Nuova, Roma, 2017), str. 611-612.

[5] Srov. Mt 18,20.