„Pro­to se na­vzá­jem po­tě­šuj­te a je­den dru­hé­mu du­chov­ně pro­spí­vej­te“ (1 Sol 5,11)

Apoš­tol Pa­vel píše křes­ťan­ské obci, kte­rou sám za­lo­žil v So­luni. Ne­mů­že se k nim již vrá­tit, pro­to­že od nich mu­sel kvů­li vel­kým těž­kos­tem a pro­ná­sle­do­vá­ní uté­ci. Přes­to svý­mi do­pi­sy dál s lás­kou do­pro­vá­zí je­jich ži­vot a chvá­lí je za stá­lost a vy­tr­va­lost ve víře. Sta­li se pří­klad­ný­mi svěd­ky!

Pa­vel zná hlu­bo­ké otaz­ní­ky této obce, její exis­ten­ci­ál­ní otáz­ky: Co nás čeká po smr­ti? Má-li se brzy vrá­tit Pán, jak se vhod­ně při­pra­vit na jeho de­fi­ni­tiv­ní pří­chod?
Pa­vel ne­od­po­ví­dá po­mo­cí ně­ja­kých ná­vo­dů, ale spí­še nově vy­zná­vá svo­ji víru: Je­žíš po­lo­žil svůj ži­vot z lás­ky k ce­lé­mu lid­stvu a svým vzkří­še­ním ote­vřel všem li­dem ces­tu k Živo­tu.
Jako pří­pra­vu na jeho ná­vrat do­po­ru­ču­je Pa­vel žít v kaž­do­den­ním ži­vo­tě pod­le evan­ge­lia, po­cti­vě pra­co­vat a bu­do­vat bra­tr­ské spo­le­čen­ství.

„Pro­to se na­vzá­jem po­tě­šuj­te a je­den dru­hé­mu du­chov­ně pro­spí­vej­te.“
Pa­vel to za­žil na vlast­ní kůži: evan­ge­li­um dává vy­klí­čit se­me­nu dob­ra, kte­ré Bůh za­sel do lid­ské­ho srd­ce.
Je to se­me­no na­dě­je, kte­ré ros­te v osob­ním a kaž­do­den­ním se­tká­ní s Boží lás­kou a roz­kvé­tá ve vzá­jem­né lás­ce. Je to pod­nět k boji se špat­ným se­me­nem in­di­vi­du­a­lis­mu a lhos­tej­nos­ti, kte­ré pů­so­bí osa­mě­ní a kon­flik­ty, k tomu, abychom na­vzá­jem nes­li svá bře­me­na a vzá­jem­ně si do­dá­va­li od­va­hu.
Je to pros­té Slo­vo, kte­ré mo­hou chá­pat a usku­teč­ňo­vat všich­ni, kte­ré však do­ká­že při­nést re­vo­lu­ci do na­šich osob­ních a spo­le­čen­ských vzta­hů.
Je to cen­ná rada, kte­rá nám po­má­há zno­vu ob­je­vo­vat zá­sad­ní prav­du bra­tr­ství, ko­řen mno­ha kul­tur. Tak ji vy­ja­dřu­je prin­cip fi­lo­so­fie ban­tu ubun­tu: „Jsem tím, čím jsem, zá­slu­hou toho, čím jsme my všich­ni.“
Toto bylo vůd­čí myš­len­kou po­li­tic­ké ak­ti­vi­ty vel­ké­ho me­to­dis­tic­ké­ho líd­ra Již­ní Af­ri­ky Nel­so­na Man­de­ly, kte­rý řekl: „Ubun­tu ne­zna­me­ná ne­mys­let na sebe, ale spí­še si po­lo­žit otáz­ku: ,Chci po­mo­ci ko­mu­ni­tě, kte­rá je ko­lem mne?’“ Jeho ko­he­rent­ní a od­váž­né pů­so­be­ní ved­lo k his­to­ric­ké­mu pře­vra­tu v jeho zemi a k vel­ké­mu po­kro­ku spo­leč­nos­ti.

Pro­to se na­vzá­jem po­tě­šuj­te a je­den dru­hé­mu du­chov­ně pro­spí­vej­te.“
Jak toto Slo­vo žít?
Tím, že „se bu­de­me sna­žit růst ve vzá­jem­né lás­ce ve svých ro­di­nách, ve svém pra­cov­ním pro­stře­dí, ve svých cír­kev­ních spo­le­čen­stvích a sdru­že­ních, ve far­nos­tech atd. Toto Slo­vo od nás vy­ža­du­je hoj­nou lás­ku, ta­ko­vou, kte­rá do­ká­že pře­ko­nat míru prů­měr­nos­ti i růz­né hra­ni­ce pra­me­ní­cí z na­še­ho ne­ná­pad­né­ho so­bec­tví. Sta­čí jen po­mys­let na ur­či­té aspek­ty lás­ky (to­le­rant­nost, po­cho­pe­ní, vzá­jem­né při­jí­má­ní, tr­pě­li­vost, při­pra­ve­nost ke služ­bě, mi­lo­sr­den­ství vůči sku­teč­ným nebo do­mně­lým ne­do­stat­kům na­še­ho bliž­ní­ho, sdí­le­ní hmot­ných stat­ků atd.), abychom ob­je­vi­li mno­ho pří­le­ži­tos­tí, jak ji žít.
Bu­de­me-li v na­šem spo­le­čen­ství mít ovzdu­ší vzá­jem­né lás­ky, je zřej­mé, že její tep­lo bude ne­po­chyb­ně pře­chá­zet i na všech­ny ostat­ní. I ti, kte­ří ješ­tě ne­zna­jí křes­ťan­ský ži­vot, po­cí­tí jeho při­taž­li­vost a jed­no­du­še, téměř bez po­všim­nu­tí, bu­dou do něho vta­ho­vá­ni, až se za­čnou cí­tit sou­čás­tí téže ro­di­ny.“ .

„Pro­to se na­vzá­jem po­tě­šuj­te a je­den dru­hé­mu du­chov­ně pro­spí­vej­te.“
V tom­to du­chu vznik­la v ital­ském Pa­ler­mu asi­s­tenč­ní sku­pi­na lé­ka­řů růz­né spe­ci­a­li­za­ce, psy­cho­lo­gů a ošet­řo­va­te­lů, kte­ří jsou k dis­po­zi­ci nej­chud­ším li­dem ve měs­tě. Pro­ta­go­nis­té ří­ka­jí: „Jsme sku­pi­na lé­ka­řů a zdra­vot­ní­ků z růz­ných křes­ťan­ských církví. Slo­va evan­ge­lia nás vy­zý­va­jí k tomu, abychom v kaž­dém člo­vě­ku vi­dě­li bra­t­ra nebo sest­ru, zvláš­tě v ne­moc­ných, v těch, kte­ří se o sebe ne­do­ve­dou po­sta­rat. Mezi lid­mi, kte­rým po­má­há­me, jsou i lidé těž­ce ne­moc­ní nebo lidé zá­vis­lí na hrách či in­ter­ne­tu. Na­bí­zí­me jim svo­ji od­bor­nost na mís­tech, kde pra­cu­je­me, po­si­lu­je­me již v mís­tě exis­tu­jí­cí lé­kař­ské or­di­na­ce. Abychom se na­vzá­jem udr­žo­va­li v ob­ra­ze a moh­li si sdě­lo­vat růz­né na­lé­ha­vé pří­pa­dy, za­ří­di­li jsme si chat na What­sApp, fa­ce­boo­ko­vou strán­ku a e-mai­lo­vý ad­re­sář.
Ač­ko­li tato sku­pi­na vznik­la te­pr­ve ne­dáv­no, už fun­gu­je, zejmé­na pro uprch­lí­ky, zvláš­tě pro ad­ven­tis­tic­kou ko­mu­ni­tu z Gha­ny, kte­rá je ve měs­tě. Naše sku­pi­na je po­čet­ná a ra­dost­ná, za­ží­vá­me ra­dost z toho, že si na­vzá­jem po­má­há­me jako brat­ři, jako děti jed­no­ho Otce.“

Letizia Magri

Slovo života – srpen 2024

Slovo života – srpen 2024

„Pane, je dobře, že jsme tady.“ (Mt 17,4)„Pane, je dobře, že jsme tady.“ (Mt 17,4)   Ježíš se svými učedníky je na cestě do Jeruzaléma. Když jim oznámí, že tam bude muset trpět, zemřít a vstát z mrtvých, Petr se vzbouří, což odráží všeobecné zděšení a nepochopení....

Pin It on Pinterest

Share This