„To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe.“ 

(Jak 1, 22)

„To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe.“ 

Téma poslouchání a uvádění ve skutek je hlavním tématem, které autor verše na tento měsíc zdůrazňuje. List Jakubův totiž pokračuje: „Kdo se však důkladně zahledí do dokonalého zákona svobody a přitom vytrvá, kdo není jen posluchač zapomnětlivý, ale skutečně podle toho jedná, ten v tom jednání najde svou blaženost.“ (Jak 1,25) A právě toto úsilí poznat jeho slova a žít podle nich nás osvobozuje a přináší nám radost.

Dalo by se říci, že biblický verš pro tento měsíc je sám o sobě důvodem praktikování Slova života, které se rozšířilo po celém světě. Jednou týdně a pak jednou měsíčně Chiara Lubichová vybírala jednu ucelenou větu z Písma a komentovala ji. Setkávali se, sdíleli si prostřednictvím zkušeností ze života plody toho, co slovo působilo, a vytvářeli sjednocené společenství, které v malém ukazovalo, jakého sociálního dopadu je žité slovo schopno. 

„Tato iniciativa i přes svou jednoduchost významně přispěla ke znovuobjevení Božího slova v křesťanském světě 20. stolet퓹 a předala „metodu“, jak žít evangelium a vzájemně si sdílet jeho účinky.

„To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe.“

List Jakubův navazuje na to, co Ježíš hlásal, abychom uskutečňovali a zakoušeli Boží království mezi námi – prohlašuje za blahoslavené ty, kdo slyší jeho slovo a zachovávají ho². Za svou matku a své příbuzné uznává ty, kdo slyší a plní Boží slovo.³ Přirovnává slovo k semenu, které padne na dobrou půdu, tedy do duše těch, kdo slovu naslouchají dobrým a upřímným srdcem a uchovávají ho. Oni pak přinášejí užitek svou trpělivostí.⁴

„V každém svém slově vyjadřuje Ježíš všechnu lásku k nám,“ píše Chiara Lubichová. „Vtělujme ho, osvojujme si ho a zakusíme, jakou životní moc vyzařuje v nás a okolo nás, když ho žijeme. Zamilujme si evangelium do té míry, že se v něj necháme proměňovat a budeme ho přelévat na ostatní. (…) Zažijeme osvobození od sebe sama, od svých omezeností, od našeho zotročení. A nejen to, budeme svědky revoluce lásky, kterou Ježíš – svobodně žijící v nás – vyvolá ve společnosti, do které patříme.“⁵

„To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe.“

Jak můžeme uvádět ve skutek toto slovo? Rozhlédněme se kolem sebe a udělejme vše, co je v našich silách, abychom se dali do služeb potřebným malými či velkými skutky vzájemné péče, proměňovali nespravedlivé struktury společnosti, bojovali proti násilí, podporovali gesta míru a smíření, rostli v citlivosti a jednali ve prospěch naší planety.

V našem životě a v životě společenství, v němž žijeme, i v naší práci tak vypukne skutečná revoluce.

Láska se projevuje v sociálních a politických činech, které usilují o budování lepšího světa. Z nasazení jedné malé komunity Fokoláre vůči nejzranitelnějším lidem bylo v Peru, v Lámudu, městě v peruánské Amazonii v nadmořské výšce 2 330 metrů, otevřeno Centrum pro seniory pojmenované po zakladatelce Hnutí.

„Centrum bylo otevřeno uprostřed pandemické krize a hostí padesát starších a osamělých lidí. Dům, nábytek, nádobí a dokonce i jídlo dostalo centrum darem od komunity, která žije v blízkosti. Byl to riskantní počin, který se neobešel bez potíží a překážek, ale v březnu 2022, když centrum slavilo první výročí, uspořádalo den otevřených dveří a oslavu, které se zúčastnili i političtí představitelé. Během dvoudenních oslav se přihlásili noví dobrovolníci, dospělí i děti, kteří se chtějí starat o osamělé babičky a dědečky a rozšířit tak svou rodinu.“⁶

Patrizia Mazzola a tým Slova života