Smí­ře­ní a mod­lit­ba

V situaci, kdy dochází ke stupňování násilí ve Svaté zemi, Kolumbii, Myanmaru a v různých afrických zemích, se pre­zi­dent­ka Hnu­tí fo­ko­lá­re Mar­ga­ret Karra­mo­vá obrací na komunity Hnutí fokoláre s výzvou, aby se ve svém konání zaměřily na dialog, modlitbu a na hledání cest, po kterých se všichni mohou vydat ke skutečnému míru.

V těch­to dnech k nám z mno­ha zemí svě­ta do­lé­ha­jí ne­přeslech­nu­tel­né bo­lest­né vý­kři­ky. Mír je zno­vu ve­li­ce ohro­žen. Mám na mys­li pro­tes­ty v Ko­lub­mii, kte­ré již mno­ho dní zís­ká­va­jí v růz­ných měs­tech ná­sil­nou for­mu. Mám na mys­li mya­n­mar­ský lid, kte­rý již ně­ko­lik mě­sí­ců trpí a kde do­sud nelze za­hled­nout ná­zna­ky míru a svo­bo­dy. Mám na mys­li růz­né země a ob­las­ti v Af­ri­ce, kte­rý­mi z růz­ných dů­vo­dů otřá­sá ne­u­tu­cha­jí­cí ná­si­lí.

A co říci v těch­to dnech k opě­tov­ně vy­hro­ce­né si­tu­a­ci v Je­ruza­lémě, v Hai­fě, v pás­mu Gazy a v mno­ha dal­ších měs­tech Sva­té země? Tato si­tu­a­ce se mě by­tost­ně do­tý­ká. Zprá­vy o bom­bar­do­vá­ní, o kaž­do­den­ním ná­růstu po­čtu mrtvých, ote­ví­ra­jí v mém srd­ci ob­rov­skou bo­lest, i pro­to, že je to zem, kde jsem se na­ro­di­la a vy­růs­ta­la. Všem, kdo za­ží­vá­te toto ná­si­lí na vlast­ní kůži a mnoh­dy je v sáz­ce váš ži­vot, vám všem chci říci, že jsem s vámi více než kdy jin­dy. Kaž­dý den se mod­lím a při­ná­ším obě­ti za to, aby usta­lo bom­bar­do­vá­ní a ná­si­lí mezi růz­ný­mi sku­pi­na­mi, aby byly ušet­ře­ny lid­ské ži­vo­ty a aby se mír – nej­vyš­ší dob­ro pro kaž­dou lid­skou by­tost, ná­rod a vlá­du – zno­vu na­vrá­til.

Tato země se svý­mi hlu­bo­ký­mi ra­na­mi, ale také s vel­kým bo­hat­stvím růz­no­ro­do­sti ná­ro­dů, kte­ré tu byd­lí, mně vtisk­la do duše pře­svěd­če­ní, že sku­teč­ný mír v kaž­dém kou­tě svě­ta, kde chy­bí, lze bu­do­vat jen skr­ze di­a­log, mnoh­dy i hr­din­ský. Dnes chci z hlou­bi srd­ce všech­ny vy­zvat, abychom si zno­vu uvě­do­mi­li, že jsme všich­ni brat­ři a se­st­ry, děti je­di­né­ho Otce a abychom se ne­ne­cha­li ovlá­dat ne­ná­vis­tí nebo po­kou­še­ním vi­dět jen to své.

Za­sa­zuj­me se spo­leč­ně o to, abychom do stře­du své­ho ži­vo­ta a své­ho myš­le­ní, do stře­du ko­mu­nit a ná­ro­dů, po­sta­vi­li smí­ře­ní a di­a­log: di­a­log se vše­mi bez vý­jim­ky. Ten je zá­kla­dem správ­né po­li­ti­ky, kte­rá re­spek­tu­je a při­jí­má od­liš­nos­ti.

Může však do­chá­zet k na­to­lik ex­trém­ním a zou­fa­lým si­tu­a­cím, kdy se zdá, že ře­še­ní nelze na­jít. Za­ku­si­li jsme ale už mno­ho­krát, že lás­ka na­jde k srd­ci dru­hé­ho vždy pří­stu­po­vou ces­tu. Na­dě­ji a od­va­hu mi v tom­to vždy při­ne­sou slo­va Chi­a­ry Lu­bi­cho­vé, o kte­rá se zde ráda po­dě­lím. „Kdyby větší množství lidí přijímalo utrpení z lásky, utrpení vyžadující lásku, mohlo by se stát nejmocnější zbraní, která přinese lidstvu jeho nejvyšší důstojnost: lidstvo není jen soustavou národů, jednoho vedle druhého, často mezi sebou bojujících, ale je jediným lidem, jedinou rodinou.“

Ať je naše na­dě­je stá­le živá! Ob­nov­me lás­ku mezi se­bou na­vzá­jem a zin­ten­ziv­ně­me mod­lit­bu za ty, kdo trpí, za ze­mře­lé, za ty, kdo ztra­ti­li jis­to­tu o své bu­douc­nos­ti. Pře­de­vším ale pro­s­me Boha, aby nám da­ro­val to nej­vět­ší dob­ro: dar spra­ved­li­vé­ho a tr­va­lé­ho míru.

Margaret Karramová, prezidentka Hnutí fokoláre 

Zdroj: www.fo­co­la­re.org