Ti­šit bo­les­ti, stí­rat slzy

Jed­no­ho dne jsem ve­šla do kos­te­la a se srd­cem pl­ným dů­vě­ry jsem se ob­rá­ti­la na Je­ží­še:

„Proč jsi zů­stal na zemi, na všech mís­tech země, v nej­svě­těj­ší Eu­cha­ris­tii, a ty, Bůh, jsi ne­na­šel žád­ný způ­sob, abys nám sem při­ne­sl a za­ne­chal  i Pan­nu Ma­rii, Mat­ku nás všech, kte­ří jsme na ces­tě?“

Zdá­lo se mi, jako by mi v ti­chu od­po­vě­děl:

„Nezanechal jsem ji tu, protože ji chci znovu vidět v tobě.

I když nejste neposkvrnění, moje láska vám propůjčí panenskou čistotu. A ty, vy, otevřete s mateřskou náručí srdce lidstvu, které tak jako kdysi žízní po svém Bohu a po jeho Matce.

Vaší úlohou je teď tišit bolesti, hojit rány, stírat slzy.

Zpívej litanie a snaž se o to, aby se v nich zrcadlil tvůj život. (…)“

„Pan­na Ma­ria pro nás tedy zna­me­ná, žít jako ona.“

Chiara Lubichová

(Foto: „Madonna della bella-accoglienza” © Centro Ave Ceramica)