Úryvek z textu Chiary Lubichové se dotýká tématu, které zaznívá silněji na pozadí současné pandemie: tím tématem je bolest. Zamyšlení nás uvádí do tajemné přítomnosti Boha, jehož lásce neunikne nic. Tento ryzí křesťanský pohled přináší naději a vyzývá nás, abychom každou bolest, která se nás dotýká přímo, nebo lidí okolo nás, přijali.

Utr­pe­ní…. Utr­pe­ní, kte­ré nás pře­pad­ne a sra­zí k zemi, nebo to, kte­ré do slad­kos­ti na­šich dní při­mí­chá hoř­kost.Utr­pe­ní. Ne­moc, ne­štěs­tí zkouš­ka, bo­lest­ná si­tu­a­ce…Utr­pe­ní. Jak vní­mat utr­pe­ní, stá­le při­pra­ve­né ob­je­vit se v ži­vo­tě kaž­dé­ho z nás? Jak ho po­psat, jako ho ozna­čit? Jaké ho po­jme­no­vat? Ve jmé­nu koho pro­mlou­vá? Čí je to hlas?

Dí­vá­me-li se na utr­pe­ní po­hle­dem vý­luč­ně lid­ským, sna­ží­me se hle­dat jeho pří­či­nu v sobě nebo oko­lo nás, na­pří­klad v lid­ské špat­nos­ti, v pří­ro­dě…nebo jin­de. To vše může být prav­da. Když se však dí­vá­me je z to­ho­to úhlu, za­po­me­ne­me na to nej­dů­le­ži­těj­ší. Za­po­me­ne­me, že za ži­vot­ním na­ším pří­bě­hem je Bůh se svou lás­kou, Bůh kte­rý vše chce nebo do­pouš­tí z vyš­ší­ho dů­vo­du, kte­rým je naše dob­ro.

Svět­ci pro­to be­rou kaž­dou bo­lest­nou udá­lost, kte­rá je za­sáh­ne, ať už pří­mo nebo ne­pří­mo, z Bo­žích ru­kou. Je ohro­mu­jí­cí, že v tom jsou ne­o­myl­ní. Bo­lest pro ně není ni­čím ji­ným než Boží hla­sem. Jsou po­hrou­že­ní do Písma, a pro­to do­ká­ží po­cho­pit, čím je a má být utr­pe­ní pro křes­ťa­na. Vní­ma­jí, jak bo­lest pro­mě­nil Je­žíš. Vidí, že on bo­lest pro­mě­nil z prin­ci­pu ne­ga­tiv­ní­ho v po­zi­tiv­ní.Pro ně je vy­svět­le­ním je­jich utr­pe­ní sa­mot­ný Je­žíš: Je­žíš ukři­žo­va­ný. Pro­to je pro ně bo­lest pří­jem­ná, do­kon­ce pro­spěš­ná. Pro­to bo­lest ne­pro­klí­na­jí, ale sná­ší, při­jí­ma­jí, ob­jí­ma­jí.

Ote­vře­me si ostat­ně i my Nový zá­kon a na­jde­me v něm po­tvr­ze­ní. Ne­ří­ká snad sv. Ja­kub ve svém do­pi­se slo­va: „Vel­mi se z toho ra­duj­te, moji brat­ři, když se oct­ne­te ve vše­li­ja­kých zkouš­kách“? Utr­pe­ní je pro něj do­kon­ce dů­vo­dem k ra­dos­ti. Je­žíš nás zve, abychom na sebe bra­li svůj kříž, a tak ho ná­sle­do­va­li. Do­dá­vá: „Kdo svůj ži­vot ztra­tí“ (což je vr­chol utr­pe­ní) „na­lez­ne ho“. Bo­lest je tedy na­dě­jí ve spá­su.Pro sva­té­ho Pav­la je utr­pe­ní do­kon­ce chlou­bou, je­di­nou chlou­bou: „Ať je da­le­ko ode mě, abych se chlu­bil ně­čím ji­ným než kří­žem na­še­ho Pána Je­ží­še Kris­ta.“ Ano, utr­pe­ní pro toho, kdo na ně na­hlí­ží křes­ťan­skou op­ti­kou, je ně­čím ob­rov­ským. Je do­kon­ce  šan­cí za­kou­šet Kris­to­vo utr­pe­ní na sobě, pro naše očiš­tě­ní a pro spá­su mno­hých.

Co tedy říci dnes na­šim blíz­kým, kte­ří jsou zmí­tá­ní bo­les­tí? Co jim přát? Jak k nim při­stou­pit?Pře­de­vším k nim při­stu­puj­me s ve­li­kou úctou. Byť na to mož­ná ješ­tě ne­po­mys­lí, v tuto chví­li je na­vští­vil Bůh. (..) Ubez­peč­me je, že i my na ně pa­ma­tu­je­me ve své mod­lit­bě, aby do­ká­za­li vzít pří­mo z ru­kou Bo­žích to, co je su­žu­je, co jim činí utr­pe­ní a spo­jí to s Je­ží­šo­vým utr­pe­ním. V něm  bo­lest zís­ká nový po­ten­ci­ál. Po­moz­me jim, aby měli hod­no­tu utr­pe­ní stá­le před oči­ma. Po­věz­me jim o úžas­ném křes­ťan­ském prin­ci­pu naší spi­ri­tu­a­li­ty: v něm se bo­lest, mi­lo­va­ná jako vý­raz Je­ží­še ukři­žo­va­né­ho a opuš­tě­né­ho,  může pro­mě­nit v ra­dost.

Chiara Lubichová (Rocca di Papa, 25. 12. 1986)  

Zdroj: www.fo­co­la­re.org

Spo­lu­prá­ce s Bo­hem

Spo­lu­prá­ce s Bo­hem

V koronavirové době mnohdy nemůžeme navštívit příbuzné, přátele, známé, kteří by nás potřebovali. Komunikační prostředky se zdají být jedinou možností, jak zprostředkovat svou konkrétní lásku. Následující zamyšlení nám ukazuje další cestu. „Je ve­li­ce moud­ré trá­vit...

Dob­ře se za­ko­ře­nit v pří­tom­nos­ti

Dob­ře se za­ko­ře­nit v pří­tom­nos­ti

„Osla­vo­vat, abychom se se­tka­li“ je mot­to, kte­ré jsme si jako Hnu­tí fo­ko­lá­re zvo­li­li, abychom si v roce 2020 po ce­lém svě­tě při­po­mí­na­li sto let od na­ro­ze­ní naší za­kla­da­tel­ky Chi­a­ry Lu­bi­cho­vé. Ješ­tě před ně­ko­li­ka týd­ny se nám toto...

Pro­ží­vá­me čas mi­los­ti!

Pro­ží­vá­me čas mi­los­ti!

Slo­va Je­s­ú­se Mo­rá­na, spo­lu­pre­zi­den­ta Hnu­tí fo­ko­lá­re, kte­rá za­zně­la bě­hem ká­zá­ní při mši za za­vře­ný­mi dveř­mi pře­ná­še­né přes in­ter­net v den vý­ro­čí úmr­tí Chi­a­ry Lu­bi­cho­vé 14. břez­na 2020. (…) V těch­to po­sled­ních týd­nech – kro­mě...

Pin It on Pinterest

Share This