Foto: Tomáš Fečo, Člověk a Víra.

Slovo papeže Františka ke zodpovědným za církevní hnutí a nové komunity. Požádali jsme Margaret Karramovou a Jesúse Morána, aby nám sdělili svůj první dojem po setkání se Svatým otcem.

Po­hled do bu­douc­nos­ti s no­ha­ma pev­ně za­sa­ze­ný­ma v pří­tom­nos­ti. Je to ja­ko­by za­čá­tek ces­ty smě­řu­jí­cí k roz­li­šo­vá­ní, kte­rou pa­pež Fran­ti­šek na­vr­hl 16. září mo­de­rá­to­rům růz­ných sdru­že­ní vě­ří­cích, cír­kev­ních hnu­tí a no­vých ko­mu­nit, kte­ří se shro­máž­di­li ve Va­ti­ká­nu na jed­no­den­ním se­tká­ní po­řá­da­ném Di­kas­té­ri­em pro lai­ky, ro­di­nu a ži­vot. V cen­t­ru této udá­los­ti, při je­jímž za­há­je­ní Sva­tý otec ne­o­če­ká­va­ně pro­mlu­vil, stá­lo téma: Odpovědnost za vedení laických sdružení: služba církvi.

  1. Přítomni byli také prezidentka Hnutí fokoláre Margaret Karramová a spoluprezident Jesús Morán Cepedano.„Vidět Svatého otce na samém začátku setkání bylo velkým překvapením,“ řekla Margaret Karramová. „Jeho příspěvek byl mimořádný, velmi hutný a objasňující; předal nám správný výklad všeobecného dekretu týkajícího se doby trvání řídících funkcí v církevních hnutích a v nových komunitách, který letos v červnu dikastérium vydalo.

whatsapp image 2021 09 16 at 16.13.37 1 600x338

Je­s­ús Mo­rán, Mar­ga­ret Karra­mo­vá a Gi­o­van­ni Ra­mon­da (mo­de­rá­tor Sdru­že­ní pa­pe­že Jana XXIII.) Je to ot­cov­ské po­vzbu­ze­ní, kte­ré uka­zu­je ces­tu učen­li­vos­ti a po­ko­ry, po kte­ré je tře­ba jít; ta je po­třeb­ná pro ne­u­stá­lé hlub­ší po­zná­vá­ní cha­risma­tu, k ně­muž ná­le­ží­me, a k úva­ze o tom, jak jej nej­lé­pe vtě­lo­vat do kaž­do­den­ní­ho ži­vo­ta. De­kret vy­da­ný le­tos 11. červ­na, ad­re­so­va­ný mezinárodním sdružením věřících, jde tím­to smě­rem; máme při­jmout ně­kte­ré změ­ny a při­pra­vo­vat bu­douc­nost po­čí­na­je pří­tom­nos­tí.

Od­po­věd­nost za ve­de­ní laic­kých sdru­že­ní, nad níž pa­pež uva­žo­val 16. září, rov­něž pře­vra­cí py­ra­mi­du ane­bo, ji­nak ře­če­no, na­vra­cí správ­ný řád a sta­ví služ­bu na její vr­chol: „Vlád­nout zna­me­ná slou­žit,“  vy­svět­lo­val Fran­ti­šek, „(…) učme se ří­kat ‚jsme slu­žeb­ní­ci ne­u­ži­teč­ní‘ (Lk 17,10). Měj­me na pa­mě­ti ten­to vý­raz, kte­rý pů­so­bí v církvi vel­ké dob­ro a vy­zý­vá ke správ­né­mu po­sto­ji při prá­ci pro ni; vy­zý­vá k po­kor­né služ­bě, je­jímž pří­kla­dem nám byl Je­žíš, když umý­val učed­ní­kům nohy.“

„Po pa­pe­žo­vě pří­spěv­ku,“ řekl Je­s­ús Mo­rán, „není mož­né číst pou­ze sa­mot­ný de­kret; je nut­né k němu při­dat i slo­va, kte­rá pro­ne­sl dnes ráno. Je to jako malé po­jed­ná­ní o tom, jak se má vy­ko­ná­vat ve­de­ní ve svět­le evan­ge­lia.“„Pro­ží­vá­me hlu­bo­ce cír­kev­ní udá­lost tý­ka­jí­cí se vel­ké­ho spo­le­čen­ství“, do­pl­ni­la pre­zi­dent­ka Karra­mo­vá. „Mys­lím, že v nad­chá­ze­jí­cích mě­sí­cích bu­de­me muset hlou­bě­ji po­znat toto dů­le­ži­té téma i pro­to, abychom lépe žili naše cha­risma.“ „Mu­sí­me uznat a oce­nit vel­kou lás­ku, s níž di­kas­té­ri­um pe­ču­je o hnu­tí; jeho zá­mě­rem je chrá­nit cha­risma­ta, což uká­zal i pa­pež, když ně­ko­li­krát zo­pa­ko­val své po­dě­ko­vá­ní pří­tom­ným cír­kev­ním usku­pe­ním, zejmé­na za je­jich na­sa­ze­ní v tom­to oka­mži­ku utr­pe­ní ce­lé­ho lid­stva“, uza­vřel Mo­rán.

Maria Grazia Berretta e Carlos Mana

Zdroj: https://www.focolare.org/

[1] Jed­ná se o de­kret Di­kas­té­ria pro lai­ky, ro­di­nu a ži­vot Sdružení věřících, kte­rý upra­vu­je vý­kon ří­dí­cích funk­cí v me­zi­ná­rod­ních sou­kro­mých i ve­řej­ných sdru­že­ních vě­ří­cích; mimo jiné sta­no­vu­je ma­xi­mál­ní dobu vý­ko­nu těch­to funk­cí na pět let s mož­nos­tí jed­no­ho ná­sled­né­ho opa­ko­vá­ní (pozn. pře­kl.)

Sta­lo se, co se ne­mě­lo stát… Vál­ka…

Sta­lo se, co se ne­mě­lo stát… Vál­ka…

Chiara Lubichová v takzvaných kolegamentech – telefonických spojeních za účelem pomáhat si na „svaté cestě“ - mnohdy reagovala na konkrétní dění ve světě, jako tomu bylo například, když vypukla válka v Perském zálivu. Slova dnes více než kdy jindy aktuální. (…) To, co...

Smy­sl Vá­noc

Smy­sl Vá­noc

Osla­va Je­ží­šo­va na­ro­ze­ní mi ote­ví­rá srd­ce pro celý svět.Tep­lo jes­li­ček se pře­lé­vá za hra­ni­ce křes­ťan­ské­ho svě­taa pro­ni­ká všu­de jako zna­me­ní, že toto dítě se zro­di­lo pro všech­ny. Chi­a­ra...

Ad­vent v srd­ci

Ad­vent v srd­ci

Při zprá­vách o dění na pol­sko-bě­lo­rus­kých hra­ni­cích jsem si vzpo­mněl na pří­běh sva­té­ho Mar­ti­na. Vo­já­ka, kte­rý se v zimě a mra­zu sli­to­val nad cha­tr­ně ob­le­če­ným člo­vě­kem, dal mu po­lo­vi­nu své­ho pláš­tě. Ve snu se mu pak zje­vil Je­žíš odě­ný...

Pin It on Pinterest

Share This