Ten­to den si při­po­mí­ná­me utr­pe­ní a ukři­žo­vá­ní Je­ží­še Kris­ta. Sna­ží­me se zti­šit, po­ro­zu­mět a svým způ­so­bem pro­jít ces­tu spo­lu s Ním na Kal­vá­rii. Snad není nic těž­ší­ho k po­cho­pe­ní než kříž. K ži­vo­tu pat­ří ra­dost i bo­lest. Ne­e­xis­tu­je ži­vot bez bo­les­ti – bez kří­že. Ra­dost při­jí­má­me s já­so­tem, ale s bo­les­tí se pe­re­me a hle­dá­me smy­sl utr­pe­ní, kte­ré se nás do­tý­ká. Bo­les­ti jsou malé, vel­ké, tě­les­né, du­chov­ní, če­ka­né i ne­če­ka­né. Jsou v ži­vo­tě kaž­dé­ho z nás. Vel­ký pá­tek, den ukři­žo­vá­ní a smr­ti Je­ží­še Kris­ta, je dnem, kte­rý mi dává od­po­věď na to, jak bo­lest při­jmout, po­cho­pit a pro­mě­nit. Je­žíš Ukři­žo­va­ný a Opuš­tě­ný! Oka­mžik nej­vět­ší Je­ží­šo­vy bo­les­ti je vy­já­d­řen vý­kři­kem na kří­ži: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opus­til?“ (Mk 15,34)

Jak čas­to mě tato věta za­sáh­ne, a hle­dám od­po­věď. Na­štěs­tí jsem po­zna­la na své du­chov­ní ces­tě v Hnu­tí fo­ko­lá­re způ­sob k po­cho­pe­ní kří­že. Kaž­dá bo­lest, kte­rá mě za­sáh­ne, má jmé­no. Je­žíš ne­po­cho­pe­ný, od­mít­nu­tý, zra­ze­ný, od­str­če­ný, pod­ve­de­ný, po­mlu­ve­ný, ra­ně­ný, zbi­tý, po­tu­pe­ný… On pro­šel kaž­dou mojí bo­les­tí a zná ji. A když má bo­lest jmé­no, ří­kám: „Ano, to jsi, Pane, Ty, při­jí­mám Tě a chci být s Te­bou v této bo­les­ti.“ A mod­lím se, po­tla­ču­ji vzdor a po­kor­ně vo­lám o po­moc. Ně­kdy to trvá déle, ale na­ko­nec při­chá­zí do srd­ce po­koj, smí­ře­ní a čas­to i ra­dost. Je to spo­je­ní s Bo­hem. Kříž a bo­lest není jen utr­pe­ní, ale je ces­tou ke spo­je­ní s Bo­hem. Je­ží­šo­va ces­ta ne­vr­cho­lí na­štěs­tí kří­žo­vou ces­tou a smr­tí, ale zmrtvýchvstá­ním a na­ne­bevstou­pe­ním a Bůh se nám skr­ze Je­ží­še uka­zu­je jako Lás­ka.

Pro­ži­la jsem před dva­ce­ti lety vel­kou ztrá­tu. Man­žel váž­ně one­moc­něl a měl jen ma­lou šan­ci na vy­lé­če­ní. Oba jsme tu zprá­vu při­ja­li s jis­to­tou, že je to dal­ší po­do­ba Je­ží­še Opuš­tě­né­ho. Léčbu i dal­ší po­stup lé­ka­řů jsme svě­ři­li do mod­li­teb ro­di­ny a přá­tel a vě­ři­li v uzdra­ve­ní. Pro­ží­va­li jsme chví­le po­ko­je, ale i úz­kos­ti a stra­chu. Vel­kou opo­rou byla pro mě víra a vel­mi mi po­má­hal kar­di­nál Mi­lo­slav Vlk. Často jsme si te­le­fo­no­va­li a on mi vždy ří­kal: „Mu­síš vě­řit, že Bůh je Lás­ka.“ Já jsem si ni­kdy ne­při­pus­ti­la, že by man­žel mohl ze­mřít, a to mi dá­va­lo sílu. Ne­moc se však ná­h­le zhor­ši­la a lé­ka­ři nám jas­ně řek­li, že už pro nás ne­mo­hou nic udě­lat. Man­žel tu zprá­vu při­jal v kli­du, při pl­ném vě­do­mí. Já jsem to ne­chtě­la po­cho­pit a stá­le jsem se mod­li­la za zá­zrak uzdra­ve­ní, se­dě­la jsem u něho a dr­že­la ho za ruku a cí­ti­la, jak od­chá­zí… Ta chví­le byla po­svát­ná, cí­ti­la jsem Boží pří­tom­nost a měla vel­kou jis­to­tu, že skr­ze Boží lás­ku bu­de­me stá­le spo­lu. Když jsem vo­la­la otci kar­di­ná­lo­vi zprá­vu, že man­žel ze­mřel, řekl: „I teď mu­síš vě­řit, že Bůh je Lás­ka.“ V tom je síla kří­že a bo­les­ti, že se pro­mě­ňu­je a při­ná­ší po­koj.

Chi­a­ra Lu­bi­cho­vá, za­kla­da­tel­ka Hnu­tí fo­ko­lá­re, ve své jed­né me­di­ta­ci na­psa­la:
„Kříž – sym­bol křes­ťa­na, kte­rý svět od­mí­tá, po­ně­vadž se do­mní­vá, že se vy­hne bo­les­ti, vy­hne-li se kří­ži, a neví, že tomu, kdo mu po­ro­zu­mí, do­ko­řán ot­ví­rá duši pro krá­lov­ství Svět­la a Lás­ky: té lás­ky, kte­rou svět to­lik hle­dá, ale nemá.“

Věra Luxová, manželka bývalého místopředsedy vlády a předsedy KDU-ČSL

Z brožury PŮST 2020 královéhradeckého biskupství / otištěno s jeho laskavým svolením v časopise Nové město 2/2020

Spo­lu­prá­ce s Bo­hem

Spo­lu­prá­ce s Bo­hem

V koronavirové době mnohdy nemůžeme navštívit příbuzné, přátele, známé, kteří by nás potřebovali. Komunikační prostředky se zdají být jedinou možností, jak zprostředkovat svou konkrétní lásku. Následující zamyšlení nám ukazuje další cestu. „Je ve­li­ce moud­ré trá­vit...

Dob­ře se za­ko­ře­nit v pří­tom­nos­ti

Dob­ře se za­ko­ře­nit v pří­tom­nos­ti

„Osla­vo­vat, abychom se se­tka­li“ je mot­to, kte­ré jsme si jako Hnu­tí fo­ko­lá­re zvo­li­li, abychom si v roce 2020 po ce­lém svě­tě při­po­mí­na­li sto let od na­ro­ze­ní naší za­kla­da­tel­ky Chi­a­ry Lu­bi­cho­vé. Ješ­tě před ně­ko­li­ka týd­ny se nám toto...

Pro­ží­vá­me čas mi­los­ti!

Pro­ží­vá­me čas mi­los­ti!

Slo­va Je­s­ú­se Mo­rá­na, spo­lu­pre­zi­den­ta Hnu­tí fo­ko­lá­re, kte­rá za­zně­la bě­hem ká­zá­ní při mši za za­vře­ný­mi dveř­mi pře­ná­še­né přes in­ter­net v den vý­ro­čí úmr­tí Chi­a­ry Lu­bi­cho­vé 14. břez­na 2020. (…) V těch­to po­sled­ních týd­nech – kro­mě...

Pin It on Pinterest

Share This