Tento den si připomínáme utrpení a ukřižování Ježíše Krista. Snažíme se ztišit, porozumět a svým způsobem projít cestu spolu s Ním na Kalvárii. Snad není nic těžšího k pochopení než kříž. K životu patří radost i bolest. Neexistuje život bez bolesti – bez kříže. Radost přijímáme s jásotem, ale s bolestí se pereme a hledáme smysl utrpení, které se nás dotýká. Bolesti jsou malé, velké, tělesné, duchovní, čekané i nečekané. Jsou v životě každého z nás. Velký pátek, den ukřižování a smrti Ježíše Krista, je dnem, který mi dává odpověď na to, jak bolest přijmout, pochopit a proměnit. Ježíš Ukřižovaný a Opuštěný! Okamžik největší Ježíšovy bolesti je vyjádřen výkřikem na kříži: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mk 15,34)
Jak často mě tato věta zasáhne, a hledám odpověď. Naštěstí jsem poznala na své duchovní cestě v Hnutí fokoláre způsob k pochopení kříže. Každá bolest, která mě zasáhne, má jméno. Ježíš nepochopený, odmítnutý, zrazený, odstrčený, podvedený, pomluvený, raněný, zbitý, potupený… On prošel každou mojí bolestí a zná ji. A když má bolest jméno, říkám: „Ano, to jsi, Pane, Ty, přijímám Tě a chci být s Tebou v této bolesti.“ A modlím se, potlačuji vzdor a pokorně volám o pomoc. Někdy to trvá déle, ale nakonec přichází do srdce pokoj, smíření a často i radost. Je to spojení s Bohem. Kříž a bolest není jen utrpení, ale je cestou ke spojení s Bohem. Ježíšova cesta nevrcholí naštěstí křížovou cestou a smrtí, ale zmrtvýchvstáním a nanebevstoupením a Bůh se nám skrze Ježíše ukazuje jako Láska.
Prožila jsem před dvaceti lety velkou ztrátu. Manžel vážně onemocněl a měl jen malou šanci na vyléčení. Oba jsme tu zprávu přijali s jistotou, že je to další podoba Ježíše Opuštěného. Léčbu i další postup lékařů jsme svěřili do modliteb rodiny a přátel a věřili v uzdravení. Prožívali jsme chvíle pokoje, ale i úzkosti a strachu. Velkou oporou byla pro mě víra a velmi mi pomáhal kardinál Miloslav Vlk. Často jsme si telefonovali a on mi vždy říkal: „Musíš věřit, že Bůh je Láska.“ Já jsem si nikdy nepřipustila, že by manžel mohl zemřít, a to mi dávalo sílu. Nemoc se však náhle zhoršila a lékaři nám jasně řekli, že už pro nás nemohou nic udělat. Manžel tu zprávu přijal v klidu, při plném vědomí. Já jsem to nechtěla pochopit a stále jsem se modlila za zázrak uzdravení, seděla jsem u něho a držela ho za ruku a cítila, jak odchází… Ta chvíle byla posvátná, cítila jsem Boží přítomnost a měla velkou jistotu, že skrze Boží lásku budeme stále spolu. Když jsem volala otci kardinálovi zprávu, že manžel zemřel, řekl: „I teď musíš věřit, že Bůh je Láska.“ V tom je síla kříže a bolesti, že se proměňuje a přináší pokoj.
Chiara Lubichová, zakladatelka Hnutí fokoláre, ve své jedné meditaci napsala:
„Kříž – symbol křesťana, který svět odmítá, poněvadž se domnívá, že se vyhne bolesti, vyhne-li se kříži, a neví, že tomu, kdo mu porozumí, dokořán otvírá duši pro království Světla a Lásky: té lásky, kterou svět tolik hledá, ale nemá.“
Věra Luxová, manželka bývalého místopředsedy vlády a předsedy KDU-ČSL
Z brožury PŮST 2020 královéhradeckého biskupství / otištěno s jeho laskavým svolením v časopise Nové město 2/2020
Přijímat bolest světa
Přijímat bolest světa „Musíme zapomínat na sebe a jako hnutí se více otevřít přijetí bolestí světa.“ Touto silnou výzvou udala prezidentka Maria Voce jasný směr mezinárodnímu celosvětovému setkání zodpovědných za Hnutí...
Proste, a dostanete
Kapucínský kněz Raniero Cantalamessa ve svém kázání na Velký Pátek 2020 v římské bazilice sv. Petra řekl že „jsou věci, o nichž Bůh rozhodl, že nám je poskytne jako společný plod jeho milosti a naší modlitby.“ Následující text Chiary Lubichové je výzvou, abychom...
Poselství Marie Voce, prezidentky Hnutí fokoláre
Dnes je 22. leden 2020. Před 100 lety, 22. ledna 1920, se narodila Chiara Lubichová. Dnes na celém světě stoupá k nebi chvalozpěv díků za ten nesmírný dar, který Bůh dal světu skrze narození Chiary. Chiara – žena, která žila pro to, aby...