Všem, kdo si mys­lí, že ko­ro­na­vi­rus Co­vid-19 je Bo­žím zna­me­ním

Oprav­du ne­vě­řím, že tato ná­ka­za je bi­čem, kte­rý na nás se­sla­lo nebe kvů­li na­še­mu ob­rá­ce­ní. Ne­vě­řím, že by se ho moh­la do­vo­lá­vat Pan­na Ma­ria, aby nás vrá­ti­la na správ­nou ces­tu. Pa­ra­dox­ně to po­tvr­zu­jí jevy, kte­ré po­zo­ru­je­me: nou­ze vede k růstu lid­skosti a při­ná­ší řadu drob­ných po­žeh­ná­ní.

Zdá se, že se kvů­li ne­pa­tr­né­mu viru vše za­sta­vi­lo. Glo­ba­li­za­ce snad po­pr­vé vy­ka­zu­je zá­važ­né pří­zna­ky svých ano­má­lií. Ne­če­ka­ný vi­rus z Wu-cha­nu na­ru­šu­je za­běh­nu­té zvyk­los­ti nás všech, zejmé­na však v bo­ha­tém svě­tě. Mění se téměř všech­no, co ji­nak pro­bí­há rok, co rok na­pros­to bez­pro­blé­mo­vě. Vy­lid­ňu­jí se ná­měs­tí, le­ta­dla zů­stá­va­jí na zemi, vzni­ka­jí nové ba­ri­é­ry, váž­ným ome­ze­ním pod­lé­ha­jí vzta­hy lidí na pra­co­viš­ti, ve ško­lách či ve spor­tov­ních klu­bech. Ob­chod­ní vý­mě­ně jsou při­stři­že­na kří­d­la, na­růs­tá strach jed­not­liv­ců i celé spo­leč­nos­ti, šíří se ná­kup­ní pa­ni­ka, mno­hé fir­my ome­zu­jí vý­ro­bu a také na­růs­tá ri­zi­ko ne­kon­t­ro­lo­va­né­ho po­hy­bu vel­kých mas lidí. A tak dále, sta­čí otevřít ja­ký­ko­liv in­for­mač­ní web se sou­pi­sem škod na­pácha­ných vi­rem.

Zá­ro­veň se pro­je­vu­je do­sud ne­do­ce­ně­ný spo­le­čen­ský roz­měr epi­de­mie a je­jích ná­sled­ků. Ve­d­le zná­mých ne­ga­tiv a dra­mat při­ná­ší vi­ro­vá epi­de­mie také po­si­lo­vá­ní vzta­hů mezi lid­mi. Řekl bych, že spo­leč­nost jako ce­lek zno­vu za­čí­ná pře­mýš­let o hlub­ší kva­li­tě ži­vo­ta, o bu­douc­nos­ti a o spo­leč­ném dob­ru. Pro­je­vu­je se to v řadě zdán­li­vě ma­lých, avšak na­děj­ných zlep­še­ní:

1. Si­tu­a­ce nás vede k vět­ší po­zor­nos­ti vůči na­šim nej­bliž­ším, na­vra­cí­me pra­vou hod­no­tu ro­di­ně a do­mo­vu jako mís­tu bez­pe­čí a dob­rých vzta­hů.
2. Je to šan­ce k vět­ší po­ko­ře, abychom se pře­sta­li po­va­žo­vat za nad­řa­ze­né ve vzta­hu vůči pří­rod­ním si­lám.
3. Jsme do­nu­ce­ni k stříz­li­věj­ší­mu ži­vot­ní­mu sty­lu, méně za­mě­ře­né­mu na ne­pře­tr­ži­tou zá­ba­vu.
4. Zkra­cu­je se čas, kte­rý trá­ví­me na­ku­po­vá­ním věcí čas­to vel­mi ne­pod­stat­ných.
5. Zno­vu ob­je­vu­je­me kni­hy, kte­ré se řadí mezi prv­ní obě­ti má­nie chyt­rých te­le­fo­nů.
6. Máme šan­ci více se mod­lit a dát vět­ší váhu mod­lit­bě srd­ce, tím spí­še že ne­má­me mož­nost to­lik se­tr­vá­vat na mod­lit­bách v kos­te­le.
7. Nutí nás to uva­žo­vat nad svě­tem více sjed­no­ce­ným a pro­po­je­ným, více vzá­jem­ně blíz­kým.
8. Ne­mů­že­me se na­dá­le po­va­žo­vat za „čist­ší a ci­vi­li­zo­va­něj­ší“, tedy za „nad­řa­ze­né“ vůči mno­ha ji­ným ná­ro­dům.
9. Je nej­vyš­ší čas, abychom se zba­vi­li na­myš­le­nos­ti vůči chud­ším ze­mím, jako by jen ony byly zdro­jem in­fek­cí a pro­stře­dím před­ur­če­ným k je­jich ší­ře­ní.
10. Vi­di­tel­ně se zmen­ši­lo zne­čiš­ťo­vá­ní ži­vot­ní­ho pro­stře­dí, a to do­kon­ce i v Číně.
11. Zno­vu si mů­že­me při­po­me­nout, že zisk není je­di­ným smys­lem ži­vo­ta.
12. Ome­zu­je­me for­mál­ní ob­jí­má­ní a lí­bá­ní na pozdrav a mů­že­me se na­mís­to toho sou­stře­dit na vy­já­d­ře­ní ry­zí­ho vzta­hu po­hle­dem, úsmě­vem a ges­ty.
13. Mů­že­me se více sou­stře­dit na pří­tom­ný oka­mžik a ne­dě­lat pří­liš vel­ké plá­ny do bu­douc­nos­ti.
14. Roz­ví­jí se lé­kař­ský vý­zkum, kte­rý spo­ju­je od­bor­ní­ky z růz­ných zemí do chvá­ly­hod­né­ho spo­leč­né­ho úsi­lí.
15. Všu­de po­zo­ru­je­me mi­mo­řád­nou obě­ta­vost vel­ké­ho množ­ství lé­ka­řů a zdra­vot­ní­ků.
16. Her­ci, po­li­ti­ci, no­vi­ná­ři a spor­tov­ci spon­tán­ně vní­ma­jí, že je po­třeb­né mír­nit se ve vý­ra­zi­vu.
17. Spor­tov­ní udá­los­ti pře­stá­va­jí být na­bubře­lou show, což vů­bec není špat­né, spí­še na­o­pak.
18. Jsme méně otra­vo­vá­ni agre­siv­ní re­kla­mou.
19. Ve ve­řej­né dis­ku­si se čas­tě­ji ob­je­vu­jí váž­ná té­ma­ta a zmen­šu­je se pro­stor pro omí­lá­ní hloupostí.
20. Ubý­vá kle­pů ve pro­spěch se­ri­óz­ních, prav­di­vých vý­po­vě­dí.
21. Jako od­po­věď na ak­tu­ál­ní si­tu­a­ci ve spo­leč­nos­ti se zno­vu ob­je­vu­je zdra­vý hu­mor oko­ře­ně­ný se­be­i­ro­nií.
22. Vlá­dy a in­sti­tu­ce ko­neč­ně spo­lu­pra­cu­jí v boji pro­ti fake news.
23. Více se za­jí­má­me o star­ší lidi, abychom je uchrá­ni­li před ná­ka­zou.
24. Je zře­tel­ně­ji vi­dět, jak nor­mál­ní chod ži­vo­ta zá­vi­sí na to­li­ka dů­le­ži­tých a běž­ně ne­pří­liš zna­tel­ných spo­le­čen­ských vaz­bách.
25. Ote­ví­ra­jí se lid­ská srd­ce a spo­lu s nimi se v zájmu po­mo­ci ote­ví­ra­jí kon­ta mno­ha eko­no­mic­kých a fi­nanč­ních in­sti­tu­cí ve svě­tě.
26. Sna­ží­me se být lid­štěj­ší, vzdor všem na­šim sla­bos­tem a ome­ze­ním.

Kaž­dý by mohl do uve­de­né­ho se­zna­mu při­dat své po­stře­hy. Není však po­chyb o tom, že Co­vid-19 je po­hro­mou, že je to sku­teč­ná rána. Ale jak při­po­mněl sva­tý Au­gustin, po­kud utr­ží­te úder do tvá­ře, ur­či­tě to není pro­to, že by to chtěl Bůh, pro­to­že Bůh ne­chce zlo a trá­pe­ní. Po­kud ale po­cí­tí­te bo­lest, Boží zá­měr v tom ur­či­tě je. Na bo­les­tech a utr­pe­ní mů­že­te růst ve své lid­skosti. Bo­lest nás může při­mět, abychom se vrá­ti­li k zá­klad­ní­mu smys­lu na­še­ho ži­vo­ta.

Po úto­ku na newy­or­ská Dvoj­ča­ta jsme se ze­pta­li Chi­a­ry Lu­bi­cho­vé, co si o tom mys­lí. Pře­kva­pi­lo nás, když řek­la, že díky této dra­ma­tic­ké udá­los­ti lépe po­cho­pí­me, že jsme všich­ni brat­ři. Mož­ná, že tato její in­tu­i­ce pla­tí i pro Co­vid-19.