Ze­mětře­se­ní v Chor­vat­sku: svě­dec­tví

Případné dary pro lidi postižené zemětřesením lze posílat na: 
Erste Banka
Djelo Marijino – Pokret Fokolara
IBAN HR2224020061100070715
Zpráva pro příjemce: help – earthquake
Codice SWIFT: BIC ESBCHR22

Po ni­či­vém ze­mětře­se­ní, kte­ré za­sáh­lo 29. pro­sin­ce měs­ta Pe­t­rin­ja a Si­sak, se do po­mo­ci po­sti­že­ným oby­va­te­lům za­po­ji­lo mno­ho dob­ro­vol­ní­ků z ce­lé­ho Chor­vat­ska. Bě­hem prv­ních 24 ho­din za­chrá­ni­li lidi, kte­ří zů­sta­li bez vody, elektři­ny a jíd­la. O dva dny poz­dě­ji se ze Zá­hře­bu vy­da­la do Si­sa­ku Ni­ko­li­na Ba­le­no­vá se svým tý­mem a ná­klad­ním au­tem na­pl­ně­ným tím, co da­ro­va­li lidé v rám­ci eko­no­mi­ky spo­le­čen­ství. Její svě­dec­tví při­ná­ší­me.

Už řadu let po­řá­dám sbír­ky pro chudé a ohro­že­né ro­di­ny ve spo­lu­prá­ci s Čer­ve­ným kří­žem. Tuto ak­ti­vi­tu sdí­lím se sku­pi­nou ko­le­gů a přá­tel. To­též jsme udě­la­li i o le­toš­ních Vá­no­cích.

Když do­šlo 29. pro­sin­ce v Pe­t­rin­ji k ze­mětře­se­ní, ihned jsem za­ča­la pá­t­rat po mož­nos­tech, jak těm­to li­dem co nej­ú­čin­ně­ji po­mo­ci. In­for­mo­va­la jsem se přes ko­le­gy z naší fir­my, kte­ří žijí v se­i­zmic­ky ak­tiv­ních ob­las­tech, a u Čer­ve­né­ho kří­že. Pak jsme o tom mlu­vi­li ve vý­bo­ru pro eko­no­mi­ku spo­le­čen­ství. Kaž­dý z nás měl ně­ja­ký ná­pad, jak po­mo­ci a koho za­po­jit.

Ihned po ze­mětře­se­ní v Pe­t­rin­ji a Si­sa­ku při­je­lo spon­tán­ně z ce­lé­ho Chor­vat­ska mno­ho lidí s hu­ma­ni­tár­ní po­mo­cí. So­li­da­ri­ta byla ne­u­vě­ři­tel­ná, ale zpo­čát­ku bylo všech­no dost cha­o­tic­ké, tak­že se po­moc hned ne­do­sta­la k po­třeb­ným, ale hro­ma­di­la se.

Zjis­ti­li jsme, že je už k dis­po­zi­ci dost ob­le­če­ní i jíd­la, ale že je nej­zá­sad­něj­ší opra­vit domy, hlav­ně stře­chy, dřív než za­čne pr­šet a déšť zni­čí všech­no, co v do­mech zů­sta­lo. Tak­že jsme za­ča­li sbí­rat plach­ty, pra­cov­ní ru­ka­vi­ce, hře­bí­ky, pláš­těn­ky, sta­ny. Jako kdy­by nás ved­la ne­vi­di­tel­ná ruka, se­tka­li jsme se u lidí s vel­kou vstříc­nos­tí. Fir­my za­po­je­né do eko­no­mi­ky spo­le­čen­ství na­bíd­ly po­moc, pe­ně­ži­té a hmot­né dary. Když jsme ku­po­va­li plach­ty, pla­ti­li jsme za ně vel­mi níz­kou cenu, stej­ně jako za mno­ho dal­ších věcí. Vza­li jsme ka­ma­rá­dův ná­kla­ďák a na­pl­ni­li ho ma­xi­mál­ním ná­kla­dem 1,5 tuny pla­chet. Pak jsme na­lo­ži­li zby­tek (včet­ně dvou po­ste­lí, ka­men, lamp, tep­lých bund, kon­zerv, dět­ských plen a jíd­la). Díky mé spo­lu­prá­ci s Čer­ve­ným kří­žem jsme měli pří­stup i do je­jich skla­dů a k je­jich li­dem. Ráno 31. pro­sin­ce jsme s pře­tí­že­ným ná­kla­ďá­kem vy­je­li smě­rem do Pe­t­rin­je.

Tam už byla spous­ta vozů a lidí, tak­že jsme se ani ne­moh­li do­stat do měs­ta. Ihned jsem kon­tak­to­va­la sou­sed­ní měs­teč­ko Gli­na, kde byla si­tu­a­ce také vel­mi zlá. Lidé nás vel­mi po­tře­bo­va­li. Měli ra­dost, když vi­dě­li, že máme plach­ty i dal­ší věci, kte­ré nut­ně po­tře­bo­va­li. Po­má­ha­li nám hasi­či. Ve ves­ni­ci Pre­ko­pa jsme díky jed­no­mu míst­ní­mu člo­vě­ku zpro­střed­ko­va­li po­moc mno­ha dal­ším po­třeb­ným li­dem. Vzdá­le­něj­ší ves­ni­ce měly pro­blémy, pro­to­že do nich ješ­tě ni­kdo ne­do­ra­zil. Všech­na po­moc byla sou­stře­dě­ná na Pe­t­rin­ji a Si­sak. Tak jsme do­vez­li po­moc do ně­kte­rých ves­nic i do Pe­t­rin­ji.

Mno­ho lidí z ce­lé­ho Chor­vat­ska na­bíd­lo uby­to­vá­ní ro­di­nám, je­jichž domy už ne­by­ly bez­peč­né. Jen­že vět­ši­na z těch­to lidí na vsi jsou ze­mě­děl­ci, kte­ří cho­va­jí do­by­tek a ne­mo­hou své do­mo­vy opus­tit. Pro ta­ko­vé lidi je k do­čas­né­mu uby­to­vá­ní vhod­něj­ší obyt­ná buň­ka nebo obyt­ný pří­věs. Zpo­čát­ku ni­kdo ne­mys­lel na zví­řa­ta, kte­rá po­tře­bo­va­la kr­mi­vo, tak­že te­pr­ve poz­dě­ji při­šel oves, pše­ni­ce, ku­ku­ři­ce atd.

Lidé mají vel­ký strach, pro­to­že země se ješ­tě chvě­je. Mno­zí z nich trá­ví noc v autě a ne­chtě­jí se vrá­tit domů ze stra­chu, že na ně dům spad­ne. Mno­ho dětí bylo eva­ku­o­vá­no do bez­pe­čí. Byla zří­ze­na ve­řej­ná jí­del­na. Den­ně se zde vaří ti­sí­ce jí­del. K Cha­ri­tě a Čer­ve­né­mu kří­ži se při­po­ji­lo mno­ho dal­ších or­ga­ni­za­cí i sou­kro­mých osob. Lidé bu­dou po­tře­bo­vat po­moc růz­né­ho dru­hu dlou­ho, a tak je za­po­tře­bí vše zor­ga­ni­zo­vat. Díky vám všem za po­moc, za dary a pod­po­ru.

Ni­ko­li­na Ba­le­no­vá
(Převzato z www.fokolar.hr, redakčně kráceno)